Jsem odborník na slovo vzatej, piju krev, ale jinak jsem zlatej. Poslyšte, poslyšte a zase slyšte, všechno vím, odpovím jsem vaše klíště. Ptejte se, mlčte si, s radostí odpovím! Otázky lechtivé, ba i ty palčivé, vše s klidem ledovým. Všichni ví, i ty zlé jazyky, jaké já bravurně ovládám praktiky. Zeshora, zespoda, zepředu, zezadu; beru to, jak mi to přichází na řadu. Černoši, běloši, žlutí i…
Jsem odborník na slovo vzatej, piju krev, ale jinak jsem zlatej. Poslyšte, poslyšte a zase slyšte, všechno vím, odpovím jsem vaše klíště. Ptejte se, mlčte si, s radostí odpovím! Otázky lechtivé, ba i ty palčivé, vše s klidem ledovým. Všichni ví, i ty zlé jazyky, jaké já bravurně ovládám praktiky. Zeshora, zespoda, zepředu, zezadu; beru to, jak mi to přichází na řadu. Černoši, běloši, žlutí i…
Asi mne už trochu zmáhá, ta otřepaná fráze; že nejvíce mi sluší býti nahá, že stačí úsměv a jde to snáze. Asi bych víc než trochu chtěla, jen tak jít někam ven. Pohladit víc než nahá těla, zažít si náš sen. Asi už mi víc než chybí, smát se věcem blbým. Věřit v to, co někdo slíbí, jak věřila jsem předtím. Asi bych už končit měla, kdo má číst ty cance? Jenom bych ti říci chtěla... chlape, chop…
Nevím co se může a co se nesmí, občas jsou tu obrázky, o kterých se mi (díky bohu) nesní. Přesto však každý dle gusta svého, sdílí tu kus svého světa, i já toho mého. Doufala jsem, že každý s rozumem v hrsti své, občasné píchnutí mi se smíchem promine. A tak se omlouvám jak těm s údem velkým i malým, stejně tak dámám s poprsím nejen dokonalým. Vždyť i já to tu mám tuze, ráda, jinak bych…
Nemusíš být sporťák zdatný, nastav foťák, břicho zatni! Umně pak ty hochu skryj, ten svůj nejkrásnější pyj! Věř mi, vím co píšu zrovna, fantazii nic se nevyrovná. Ukaž náznak, stačí kousek, sexy je i z brady vousek. Zaujmou víc mužné paže než jak si ho tu kdekdo maže. Hotovo máš? Tak přidej barvu a už čekej chvály salvu! Úsměv rozsvítí dívek tváře, když večer ulehnou na polštáře. V hlavě…
Ach, ty řádky od tebe, už teď mi chybí! Jak ty slova od tebe, co se jen tak slíbí. Ach, jak v paměti ty rty tvé vyryté mám, cítím jak kdyby právě mne líbaly - přísahám! Ach, ty tvoje doteky byly tak vřelé, jak putovaly tam a zpět po mém těle! Ach, jak v uších mi stále zní vzdechy rozkoše, utíkají pryč, jak oko na mé krajkové punčoše. Ach, byla to vždy alespoň chvíle slastná, ale už není a…
Vím to o sobě už od doby školní, že slabost větší mám pro pánské části horní. Klobásy, buřtíky nechte si na večer k pivu, Ukažte paže, hrudníky - nastavte mi ku obdivu. Nejvíce sexy je pak úsměv vřelý, takové tu vídat ve velkém, brzo byla bych (v pšdeli) ... Nejsem v tom sama, že ne? A ještě když jsou okolo toho úsměvu vousy... No safra... :)
Až místo úsměvu mi na tvářích ulpí slzy - bude někoho zajímat, co mne trápí a co mne mrzí? Až už nebudu rudé rty špulit - bude ke komu v teple se tulit? Až zšednou mi nadobro mé dlouhé vlasy - bude tu někdo, kdo řekne, kolik zbylo mi krásy? Až budu mít všude vrásky - bude sex možný jen z lásky? Až už nebudou kulaté ty moje boky, budu sama si vzpomínat - panečku, to byly roky!
Tvoje místo v posteli dávno už nehřeje, naštěstí vůně tvá v ní pevně je vpita... Hladím teď z peřin peřeje, kde lehávala dvě těla hbitá. Vím, jak bylo nám při každém úniku, pod víčky běží mi repríza vášně... Bylo to naposled, už není úniku. Vím to, a proto je mi tak strašně.
Rozhodl jsem se najít tu špetku té rozkoše, skrývat prý může se na dně v nějaké Macoše. Zprávu už poslal jsem, v něm foto údu, s otázkou na pichec, doufám napíšeš: "To si piš, moc ráda půjdu!" Odpověď nijaká, jsem trochu v šoku, vůbec už nechápu, proč skončil jsem v bloku. Co já teď s tvrďochem sám dělat mám? V ruce s ním nad tebou blaženě pohrdám! Ten svůj velký boj nikdy však nevzdám,…
