Po vyhraném zápase je vždy dobrá nálada. Do sprchy chodím mezi posledními a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Nakonec jsem byl ve sprše už úplně poslední. V tom do sprch, kde je i pračka, vtrhla naše správcová s košem špinavých dresů. Chvíli na mě kouká a pak z ní vypadne, že se omlouvá, že si myslela, že už jsou všichni pryč, že chtěla dát vyprat dresy. "To je v pohodě, já už stejně jdu." řekl…

Crrrrr! Zazvonil budík. Ne, počkat, tady něco nehraje. Vždyť je sobota, to nezvoní budík. To mi někdo cinká na ten můj zvonek. Co to sakra je? Kde to jsem, co se to děje?! Rozespale se snažím zjistit, o co tady jde. Podívám se dolů a vidím manželku, moji manželku, tu moji manželku, která na zvonek nezazvonila už ani nevím jak dlouho, teda alespoň nezvonila u nás doma, jak se na mě snaží dozvonit.…