Hledám tě.
Možná právě tady. Možná mezi řádky, které právě čteš.
Hledám tě ve tváři, co se zastaví o vteřinu déle. V očích, které se nebojí vidět do hloubky.
V srdci, které zná bolest, ale neztratilo víru.
Hledám tě mezi slovy, která jsem nikdy neslyšela, ale tolik bych chtěla.
V tichých gestech, co mluví víc než tisíce vět.
V doteku, co nepálí, jen zahřívá.
Ve chvíli, kdy se někdo poprvé nezalekne toho, kým jsem.
Ve snech se potkáváme. Tam, kde neexistuje strach, jen upřímnost.
Kde nevadí jizvy, protože právě díky nim víme, jak hluboko umíme milovat.
Tam jsi vždycky někde blízko… ale já tě pořád hledám.
A třeba právě teď – jsi o kousek blíž.
Moje povídka profil napoví, po čem moje srdce touží.
Pánové – transsexuálové a páry, děkuji za váš zájem, ale upřímně… nejste tím, co hledám.
Prosím, respektujte to.
Ušetříte tím čas sobě – a mně zklamání z toho, že lidé ztrácejí schopnost vnímat přání druhého. Stačilo by jen pozorně číst, než začnete psát… a posílat nevyžádané fotografie.
Důvěra, respekt a opravdovost pro mě nejsou jen slova.
Takže prosím – nepište mi.