7:20. Motor utichá. Zvuk kliky otvírající dveře. Jedna noha se dotkne země, o kterou se zapře, aby ji následovala ta druhá. "Tak jsem tady s tím autem, nechám ho tady?" "Jo nechej ho tady a vytáhni klíče." Skrčí se, kolena opře o sedadlo a natáhne se pro klíče. S nataženou rukou je podává svému tchánovi právě ve chvíli kdy jeho chuťové buňky rozkládají na molekuly chuť jeho dcery, kterou stále cítí ve svých ústech a na rtech, aby je poslaly skrz celé tělo všemi nervovými vlásečnicemi, zpět ke zdroji vnímání, rovnou do jeho klaustra, kde svou přítomností způsobí nebývalou rozkoš. Rozbuší oba spánkové laloky. "Bože, byla tak vlhká a voňavá, ještě snad trochu omámená spánkem a zastřená tou svojí ranní krásou..." Vibrace z jeho neukojitelného jazyku přecházejí do dlaní, které se nevědomky začínají svírat...Ještě před chvíli si hrály s jejími kozičkami, prsty svíraly bradavky a jemně je tahaly až do okamžiku jejich vystoupení, pak napnul prsty, tím i celé dlaně a právě jimi kroužil po jejich vystouplých bodcích a kochal se jejich barvou a prokrveností, včetně zvrásnění jich obklopujících dvorců...zvedla ruce nad hlavu a mírně jí zaklonila. Její prsa se povytáhla víš a dostala ten skvostný, neokoukatelný tvar. Rázem z nich byla ňadra. Ideál symbolu ženy, matky, kněžky, děvky, milenky, bohyně, prostě VENUŠE! Podhmatem zajel až k místu kde vyrůstají z jejího krásného těla a stiskl je obě v dlaních, čímž je proměnil na kozy. Kozy, které potřebují mačkat, mnout, masírovat horkým olejem a plácat. Svým pohledem celou dobu nespouští oči z těch jejich. Jsou tak zafixování, že ani moc nevnímají co se děje. Rázem leží na stole a on nad ní klečí. Její naolejované kozičky mne stále důkladněji, aby mezi ně nakonec vložil své k prasknutí naběhlý chtíč. Jsou teplé a poddajné. Ona ho instinktivně svými rukami něžně odežene, zaboří své dlouhé nehty do dvorců, jemně si pohraje s bradavkami a v těch chvílích proniká svým pohledem ještě hlouběji do něj samého. On něco na rtech potichu šeptá, s tím upřeným pohledem, který ona šuká tím svým, ale slovům nejde rozumět, jsou buď tak tichá, nebo nesrozumitelná...jsou-li to vůbec slova...Bere své kozičky do dlaní a jemně je na sebe přitlačí, což je signál pro něj, aby započal pohybovat svou pánví...stačí pár pohybů a synergie všech částí jeho chtíče se spojí v jedno jediné jsoucno. V rozkroku zažívá pocit, nastartovaného závodního auta těsně před startem, vše je připravené, motor na plné otáčky, písty promazané, přípravené podat maximální výkon, jen co se ozve pokyn k akci. Instinktivně zrychluje a ona na tu změnu reaguje ještě větším stiskem svých nepřehlédnutelných vnadů, které on šuká už nějakou dobu v módu totální rozkoše. V péru několikrát zaškubne, on zasténá, ale ještě to není ono, cosi tomu schází, bláznivě přiráží, protože ten pocit blaha je snad silnější než vyvrcholení samo, ona je totálně svázaná jeho pohledem, ve kterém je cítit chlad i žár, ale i bláznivé, slastné a teď už i trochu bolestné hledání způsobu jak ze sebe vše dostat skrz malinký otvor na špičce svého žaludu. Ona je čím dál víc pohlcena tím zmatkem v jeho očích, ve kterých vidí občas pohled raněného zvířete, které čeká na ten krutý ortel, který však spasí jeho tělo i duši a to ji totálně dostává, teď už hlasitě vzdychá i ona, a to v něm probudí totální zvíře, teď se stává on pánem situace, což ona během vteřiny pochopí a poddává se jeho pohledu, nechává ho pronikat skrz sebou, ty mumlajíc slova z jeho rtů teď dostávají smysl, rozumí jim, žije je, žere je jako zvíře, ony vnikají do její hlavy a pustoší zbytky, které ještě nepropadly totálnímu šílenství. Vibrace drtí její uši, hučí ji tam opravdu? nebo to je jen zvuk hučení jeho koulí a péra, na které se podprahově napojila? cítí jak jsou její útroby naplněné , připadá si jako přehradní hráz zadržující tisícíletou vodu a teď už i ona ví, že chce z toho svého malého otvůrku vystříkat do světa obsah svých útrob, což on ještě umocní pevným sevřením jejího hrdla.... a už to přichází oba strnou ve finální křeči před výstřikem, kterému se stále ale kdoví proč nedostává, už to trvá věčnost a ani jeden z nich si není schopen si uvědomit, zda je to všechno nesnesitelné, nebo nebeské. Jejich otvory se teď mírně otvírají, aby umožnili jejím tělním tekutinám snadnou cestu ven, v tom kdosi lomcuje s jeho tělem, což nechápe, protože ona, hledíc mu stále upřeně do očí má ruce za hlavou, to lomcování neustává a je doprovázeno podivným nedefinovaným zvukem, který sem nepatří a trhá tu vizi na cucky...."Heeej, v pohodě? auto je hotové, byla to jen prkotina, stačilo 20 min. a máš to v cajku"
