Kdyz Ti reknu (vol. 2)

Když Ti řeknu "zamilovala jsem se", odpovíš lžeš, nemůžeš milovat dva lidi najednou." ..ano, muzu, miluju manzela i tebe. Kazdeho jinak a pro neco jineho. Bohuzel. Bohudik?

Když Ti řeknu "záleží mi na tobě", reknes "nezáleží, jinak bys nespala s ním." Je to muj muz, sex nam vzdy fungoval, i kdyz vse ostatni selhavalo.

Když řeknu "nespala jsem s ním tehdy" odpovís "jsi lhárka ulhaná, spis s nim celou dobu."

Když Ti řeknu "situace se změnila pak a neřekla jsem ti pravdu, když ses tehdy ptal, dopustila jsem se milosrdne lží, ale nechtěla te zranit když ses mě ptal" reknes " jsi lhárka ulhaná, spis s ním porad celý dobu a lzes!". Celou dobu ne, ale nechtela jsem te zranovat zbytecnymi indormacemi. Jsou veci, o kterych je zbytecne hovorit...mohou pusobit bolest, kterou nedokazu zmirnit.

Když Ti řeknu "Jsem tady i s kamarády na horách", reknes " s kolika z nich jsi v minulosti sukala? Se dvěma nebo se třema?" Vedel jsi moc dobre, ze s jednim z nich a kdysi davno na vysoke jednou a stejne ses tak hloupe zeptal.

Když Te pohladím po tváři a řeknu "miluju te", mlčís. Vždy.

Když Ti řeknu "ruším víkend společný, poněkolikate sice, ale ruším to, uz takhle nedokazu fungovat", řeknes "jdi přepapnout curaka tomu typkovi z hospody cos mi o něm vyprávěla, že se s tebou bavil, bude šukat beztak líp." Musela jsem to zrusit, nekdy to nevyslo z organizacnich duvodu doma, ale casto proto, ze uz ti nechci ublizovat tim, ze me uvidis pri louceni odchazet domu za nim - vim, ze uz nastala davno ta faze, kdy te to stve a trapi a ty presto zustavas. A me to stve a boli taky. Ale hrajeme s kartami, co jsou rozdany od zacatku a oba jsme vedeli, do ceho jdeme.

Když Ti řeknu "mám te ráda, ale bojím se te" reknes "jasně kdybys měla, nebylo by to tak, sla bys do toho naplno beze strachu, nojo, jen s kamosema a s ním můžeš odjet kamkoliv. Vsude na dveřích u me doma jsou zámky, kdyby ses me bala." Tvrdis, ze to zlo v tobe podporuji ja a probouzim, tak nac zustavat si stale dokola tise rikam...

Kdyz Ti reknu, "mel by ses lecit a postavit se tomu co se ti kdysi dělo, dokud se tomu nepostavíš, budeš mít stavy, kterých se i já bojím " řeknes " nemá to smysl a tobe je to stejne jedno." Pak reknes, kdyz mas pocit, ze me ztracis "udelam vsechno, zkusim vsechno"... vim, ze to je tezky. Vim to moc dobre. Ver mi. Ale nikdy to neudelas, ubehne tyden, dva, tri a slysim jen to, ze nechces. Je to tva svobodna vule, ale pak me nenut setrvavat a trpet s tebou.

... může i takhle vypadat láska ve své ryzí podobě a smyslu, naklonost jeden k druhému, pochopení lidské bytosti druhé? Ja nevim...

Už nerikam nic...jen.. vis... jsou lide, kteří se snaži doplnit te s laskou a temer nekonecnym pochopenim, i kdyz jsou rozbitejsi na tele ci duši vic nez ty. Asi jsem ti jen chtela ukazat, ze svet neni tak cerny, lidi nejsou tak spatni (prestoze maji mnoho chyb a jeste stale se co ucit) a kazda ruze neni stejna. Ale nemohu byt dva v jednom - virus co nam obema nici dusi i telo a zaroven lek, co ji uzdravuje. Vim, ze te to trapi a trapi me, ze s tim nedokazu nic lepsiho udelat, nez proste jen odejit. Kdyz tebe neco boli, boli to i me. Nikdo neni ostrov sam pro sebe.... jak napsal Hemingway.

Dekuji za vsechny ty mile skutky prekvapeni jako napustena vana a svicky okolo, zapaleny krb, vecere, vyborny rumovy elixir, nohy smocene v bazene a nebe s mraky nad hlavou a tvoje paze okolo me na gauci. Ale byla to vskutku jen mila gesta, ktera jsi cinil jen pro me - abych ja byla stastna. Ale ne my dva spolecne. Byla jsem na chvili stastna, ale ty ani na tu chvili sis to nedopral. Mila gesta zakryvajici prazdnotu jakou jsi citil i kdyz jsem byla s tebou, nebot do lasky k druhemu se nelze nutit, kdyz clovek neumi milovat ani sam sebe.

Pochopila jsem nejspis to, o cem jsem tolikrat slysela - bud druheho prijmeme jaky je, anebo stale spolu bojujeme a snazime se ho menit. Kdyz ho prijmeme, mohou nastat dve situace - setrvame a nase cesta je spolecna, anebo ho necháme jít.

Pujcim si jednu vetu, ktera se mnou velmi rezonuje a nyni ji replikuji:

"Myslím, ze jedinou věc jsi dělal a dělas stále mnohem raději, než abys mě zkusil pochopit a mít rád: nenavidíš sam sebe.“