Kam ten svět spěje

V poslední době jsem se nachomýtnul ke dvěma situacím. A já přemýšlím, kam ten dnešní svět spěje.

Situace jedna:

Mladá kočka, tak kolem 25 přebíhá u autobusáku přes silnici. Čučí u toho do mobilu. Zakopne o obrubník a lehne do trávy. Naštěstí. Jako plácla sebou výstavně, ale hlavně, že mobil zůstal v ruce nad hlavou. V pohodě vyskočila. Naštěstí se jí nestalo nic víc, než natržené silonky na koleně.
Okamžitě se kolem ní ale seběhla snad půlka města, se strašným zájmem jestli se jí nic nestalo. Samozřejmě samý chlapi.

Situace dva:

Zjevně utahaná mamina kolem čtyřicítky cupitá s taškou v každé ruce z obchodu. Když v tom u jedné rupne ucho a nákup se vysype do silnice. Chudina se snaží posbírat nákup před přijíždějícími auty. Kolem zase plno lidí, ale všichni jen civí.
Ano dobře tušíte, že hodný strýček pomohl posbírat nákup a tašky donesl k jejímu autu.

A já se ptám, proč? Proč tomu tak je? To potřebuje pomoc jen mladá kočka, ale mamka od rodiny ne? Nebo je v tom něco jiného? Pomáháme, jen těm, které chceme ojet, nebo co? To si chlapi vážně myslíme, že mladá holka, když jí pomůžeme, nám dá snáz?

Ta mladší holčina za chvíli stála na zastávce zase sama, ponořená jen do svého mobilu. "Moje" mamina byla natolik vděčná, že mě chtěla pozvat na kafe.

Ale zřejmě obyčejně vítězí jiné pudy.

Kam ten dnešní svět vlastně spěje? Zkusme si víc všímat a pomáhat si. Bude na světě líp. A kdo ví, třeba se pak usměje štěstí i na někoho z Vás ;-)..