Popíjím kávu s mlékem,
venku je déšt s bleskem,
pamatuješ si co bylo za tím snem?
Myslím na to každý den.
Pozorovali jsme kapky, jak padají,
naše těla, navzájem se dotýkají.
Koušu tě do krku, zatímco se stále z okna díváš,
citím to, vím, že se u toho usmíváš.
Ta tvoje vůně, nikdy jí nemám dost,
jen ji nasaju, už se mi dole staví most,
Tvoje tělo, naprosto perfektní, není to jen samá kost.
Ah, a ta tvoje tvář a vlásky,
jak budu žít život, bez téhle krásky?
Slova volíš znivá a líbezná,
mluvíš jako opravdová princezna.
Nic netrvá věčně, oba víme, že tohle brzo končí,
tak aspoň naposled, pricezno, dívej se mi do očí.
Prohrábni mi vousy, říkej mi, to co slyšet chci,
můžu si za to sám, komu není radno, tomu není pomoci.
Poslední polibek, poslední doteky,
nebyly žádné odmlky.
Dnes né drsně,
pouze něžně.
Chci tě citít na jazyku, potřebuju si pamatovat tu chuť,
polož si ruku na mou hruď.
Cítíš jak mi bije srdce i přes ty svaly?
Za čím jsme se vlastně tak zoufale hnali?
Nikdy nezapomenu ten den, kdy jsme se poprvé viděli,
a ty věci co jsme spolu sdíleli.
Břímě, které si každý nesem,
dopadlo by to jinak, kdybych taky jezdil Mercedesem?
Poslední kapky padají, slunce vysvítá,
vě mě se souboj emocí zmítá.
Hladíš mě po tváří, krásně se na mě usmíváš,
už je čas jít, polibek vzduchem mi posíláš.
Nikdy nedávám najevo slabost, já přece vždycky ovládám pádla,
ale možná, mi ten den jedna slzička ukápla.
Je krásně, hezky se rozjasnilo,
to jen ve mě, ten den něco umřelo.
