Temná noc, osazená hvězdami,
tvůj pohled přejel mě jako tsunami.
Kaštanovýma očima se na mě díváš,
princezno, dnes v noci se ti splní to o čem sníváš.
Ach, ta perfektní nevinná tvář,
chybí jí už jen svatozář.
Moje ruka ti jede po tváři,
tvůj úsměv jenom září.
Krk ti jednou rukou svírám,
v tuhle chvíli většinou temnotu v hlavě mívám.
Rty červené, jazyk sladký,
a přesto může být i jedovatý.
Jed na mě z tvých úst lítá,
tahle výzva, ta se jentak neodmítá.
Facka zprava, facka zleva,
a stejně se na mě furt usmívá.
Na podlaze, na lince, v posteli,
všechny místa jsme zkusili,
ve stoje, v sedě i vleže jsme dováděli.
Facky lítaly,
jako zvěř jsme na sebe křičeli,
zatímco sousedi na dveře bouchali,
ale v tu chvíli jsme toho moc nevnímali.
Dal jsem facku a dostal jednu zpátky,
“Tvrději ty idiote!”,
křičíš na mě zlostně, žádné rozpaky.
Měsíční světlo dopadá na tvoje hebké hnědé vlásky,
ani jedna část tvého perfektního těla nezůstane bez mojí lásky.
“Jsem jen tvoje”, východním přízvukem mi říkáš,
to co pro tebe mám asi ani nespolykáš.
Jazykem hebkým mě objímáš,
Kam až zajdeš dolu, o to se nezajímáš.
Pozor, princezno! Tam je zakázaná spíš!
Ale víš co ? Tentokrát přestávat nemusíš.
Tvář anděla, oči ďábla,
myslím, že teď jsi byla ty ta, co mě ovládla.
