Smolný blbec - soutěžní

Blížila se třetí hodina odpoledne a Mirkova nervozita stoupala. Byl to sice teprve týden, co se nastěhoval do pronajaté garsonky, ale už dnes mu měla přijít dámská návštěva. Kdyby měl básnické střevo nebo vlohy ke komponování, mohl by jí nazvat Osudovou.
Právě kvůli ní se musel přestěhovat, ona byla tou příčinou…Mirkovi se v hlavě honily obrazy z událostí několik dnů starých. Pohledná čtyřicátnice Alena, poněkud zamlklá a ostýchavá bruneta s tajemným úsměvem Mony Lisy mu učarovala před několika měsíci v jednom malém obchodě. Nenucená konverzace, pár pohledů, pozvání na kávu...Zapomněl jí ale říct, že je tak trochu ženatý. Zjistila to vlastně až když jejich románek praskl. Mirek úplně živě viděl tu scénu, kdy se s Alenou v autě v lese oddávali erotickým hrátkám. Jeho manželka Soňa byla ten den na noční a jako na potvoru si odskočila pro něco domů. Pracovala na dráze a aby byla rychle zpátky, zkrátila si cestu právě přes ten les. Vlastně si ani pořádně neuvědomoval, jestli to byla jen smůla, nebo jestli je blbec, jak mu pak řekla Alena.
Ozval se zvonek a Mirek okamžitě běžel otevřít. Sotva si Alena zula boty, už se jeho ruce nedočkavě pustily do průzkumu jejího těla. A protože mu v tom překáželo oblečení, v mžiku se místo na Aleně nacházelo na podlaze. Nebylo ho moc, bylo léto a shodit triko a sukni opravdu nedalo moc práce.
Alena stála před Mirkem jen v černém krajkovém prádle a vychutnávala si ten jeho nedočkavý a nenasytný pohled. Líbil se jí, byl sice proti ní menší, ale měl v sobě něco, co jí imponovalo. Byl to ten typ, který když řekne „Skoč!“, tak se ona jen zeptá: „Jak vysoko?“ Jiná by možná řekla, že je to chlívák a prasák, ale to přesně ona potřebovala. Teď před ním stála a sledovala jeho pohled, jeho poklopec, který už dával tušit, že se má na co těšit a také si všimla, jak si mne obě ruce. Jedna z nich určitě skončí v ní. Chtěli oba zkusit fisting a ona tušila, že dnes přijde ten okamžik…
Mirek si Alenu prohlížel jako mlsný kocour. Těšil se, až si s ní bude hrát, až se s ní pomazlí…potřeboval jí pořádně ošukat, těch pár dnů, kdy se neviděli, mu připadalo jako rok. Dychtivě jí začal líbat a svlékl z ní krajkovou podprsenku a kalhotky. Pevná malá ňadra pro něj měla sílu magnetu – přisál se k bradavce až Alena hlasitě zasténala napůl vzrušením a napůl bolestí. Jednou rukou jí držel za její vlhký klín. Líbilo se mu, když jí takhle chytil a měl od ní mokré prsty.
Pomalu Alenu položil na postel a svlékl se. Jeho ztopořený penis dával tušit, že se dnes s předehrou nebude moc zabývat, což jí moc nevadilo. Měli pro sebe celé odpoledne a celou noc.
Mirek si lehl vedle Aleny a vášnivě jí líbal. Ona ho vzala do ruky a sledovala jeho téměř prosebný výraz. Lehla si na záda a dala nohy od sebe. Mirek se nadzvedl, aby se přemístil do té správné polohy…když byl nad ní, tak se zachvěl, grimasa v obličeji se mu stáhla v křeči a zhroutil se na Alenu.
„To už jsi? Zeptala se překvapeně. „To bys mohl konkurovat Vaculíkovi v Tankovém praporu,“ připomněla posměšně a zklamaně zároveň scénu s předčasnou ejakulací.
„Kurva, doprdele, kterej ocas?!!“ spustil Mirek. Nechápavě na něj zírala, protože tohle určitě nepatřilo jí. Mirek vstal, šel do chodby a vrátil se se šroubovákem. Začal ho postupně zasouvat do elektrické zásuvky, která byla u postele.
„No jasně, nějakej debil tu předělával elektriku a zapojil to blbě, já jsem si palcem u nohy brnknul o ten kolík a dostal jsem pecku,“ vysvětloval Aleně příčinu svého zhroucení. Chvíli oba nadávali na idiota, který je chtěl zřejmě oba zabít, ale za pár hodin už se té příhodě jen smáli.
„Mirku, víš, co bych chtěla vyzkoušet?“ zeptala se ho po večeři. „Být naprosto ve tvé moci, bezbranná a ponížená.“
Mirek na ní koukal překvapeně. Očekával ledacos, ale tohle ne. Naštěstí byl pro každou špatnost a zareagoval okamžitě.
„Není problém, ale rozmysli si to dobře. Nevíš, co mě může napadnout.“
„Nerozmyslím, prostě to chci.“
Mirek sáhl do skříně, kde měl věci z bývalého zaměstnání. Pracoval jako šéf ostrahy v místní ocelárně a ve skříni měl kromě jiného i kovová pouta. Aleně se zablýskalo v očích, když je viděla. Hned natahovala ruce, nemohla se dočkat.
„Kdepak, tak jednoduché to mít nebudeš.“ Mirek jí chytil za ruku a z postele jí odvedl pod okno k radiátoru. „Na zemi budeš, zapomeň na pohodlí.“ Připoutal jí čelem ke stoupačkám, takže mohla jen stát nebo klečet. Otevřel si pivo a přemýšlel, co by mohl podniknout. Nápad přišel poměrně brzy. Sledoval Alenu, která klečela zády k němu…ty boky…a ta prdelka…jasně, to by šlo. Klekl si za Alenu a začal jí prsty dráždit. Vrtěla se a chtěla se na ně nabodnout, ale to jí nedovolil. Bleskově si do dlaně nalil lubrikant a než se nadála, měla jeho prsty v análu. Promazal jí a vystřídal je za penis. Alena sténala více bolestí než vzrušením, protože v nepohodlné pozici klečela na tvrdé dlažbě a navíc obě ruce měla pořád připoutané k topení.
„Takhle jsi chtěla být ponížená? Nebo je to málo? Já ještě přidám,“ hekal do rytmu Mirek. „Vrazím ti ho do krku a vystříkám se,“ pokračoval.
„Ani to nezkoušej!“ Aleně se zvedl žaludek při představě kouřit ho, když jí šuká anál. Mirek z ní vyjel a sunul se k její hlavě. „Ty čuně, to nééé…“ protestovala v předtuše, že to výhrůžku splní, ale najednou ucítila, jak na ní dopadají kapky…hodně kapek. Došlo jí, že to není sperma, ale proud moči. Mirek se pochichtával a mířil proudem Aleně na hlavu. I ona se začala smát.
„Bála jsi se?“ zeptal se jí a šel pro klíče.
„Trochu jo,“ slyšel odpověď a strnul hrůzou. Sáhl do kapsy, kde měl klíče z práce. Na nich mu visel i klíček od pout. Kapsa byla prázdná. Přemýšlej, ty starej vole, nepanikař! Vrátil se k Aleně, která stále klečela nahá u radiátoru v louži moči.
„Už mě odemkni, dám si sprchu.“
„No, já bych rád…“
Alena otočila hlavu a viděla jeho zděšený výraz.
„Děláš si prdel, že jo?“
„Nemůžu najít klíče, někde tu jsou.“
Mirek pobíhal chaoticky po bytě a strčil ruku do všeho, co mohlo posloužit jako úkryt. Taška do práce, všechny oděvy, šuplík se vším možným…Klíče neexistovaly. Zhruba po půl hodině se odvážil navrhnout, že zavolá kolegovi, bydlí jen 15 km odtud a klíčky má. Alena v tu chvíli spíše než ženu v ponížené pozici připomínala rozzuřeného draka, který chce vytrhnout ze zdi radiátor, aby ho narval Mirkovi do chřtánu.
„Ty debile,“ nebrala si servítky, „tobě je tohle málo, ještě kolegu si sem teď budeš zvát?!“
Mirek dostal záchvat smíchu. „No co, chtěla jsi být ponížená, tak tě může zkropit taky.“
Smích ho jako mávnutím kouzelného proutku přešel. Auto. Před domem má auto! Vystřelil jako pověstné péro z gauče a hnal se ven na parkoviště. Po chvíli se vrátil a vítězoslavně nesl klíče.
„Jsem si vzpomněl, že se mi cestou z práce v autě vysypala taška,“ zubil se na Alenu když odemykal pouta.
„Ty jsi vážně blbec,“ zasyčela a probodla ho pohledem.