Jsem rád

Spousta z nás zná ty okamžiky, kdy toužíme po změně, kdy vidíme vzdálené cíle a máme nutkavou potřebu jich dosáhnout. Zároveň vnímáme aktuální stav jako nudný, šedivý, nezajímavý apod. Dalo by se to přirovnat k člověku, který si po letech partnerského soužití vychutnává svobodu pramenící ze samoty. Nemá žádné povinnosti a závazky, netlačí ho žádné časové limity, prostě je svým vlastním pánem do posledního puntíku. Po několika letech přijde změna. Najednou už ho nebaví vracet se do prázdného domova, chybí mu protějšek, se kterým by komunikoval, vedle kterého by usínal. Všechna pro mají svá proti.
Vím o člověku, který si takovou svobodu užíval, jezdil si, kam chtěl, kdykoliv a s kýmkoliv se mu zachtělo. Užíval si život plnými doušky, až do chvíle, než potkal jednu ženu. Chvíle s ní strávené pro něj byly jako balzám a pohled do jejích očí mu napovídal, že se v jeho přítomnosti cítí jako v ráji. Když přišel domů z práce a ona na něj čekala a vařila mu kávu, prožíval léta nepoznaný pocit štěstí. Díky ní pochopil, že samota není ideálním řešením. Najednou potřeboval být s ní, chtěl si s ní povídat o práci, o jejích zážitcích, o společných plánech. Potřeboval jí dát najevo, že je tu pro ní, že s ním se nemusí ničeho obávat a že se o ní postará.
Někdy si potřebujeme pořádně vyzkoušet různé věci, než se rozhodneme, která nám vyhovuje, jindy naopak hned napoprvé víme, že tohle je přesně to pravé ořechové. Jsem rád, že nemusím nic zkoušet. Jsem rád, že ji mám…