Co přináší řeka (3.)

Recese se zorganizováním spontánní nudistické pláže byla naším nejrozvernějším kouskem za celé léto a zaznamenala v městečku nemalý ohlas. Při mé příští návštěvě drogerie tenhle vroubek neopomněla zmínit ani Dita. "Prý jste s Pavlem pohoršovali veřejným obnažováním a nudismem.", smála se, když mi markovala další nákup, v němž nechyběly modré krabičky s populárním logem národního podniku Vulkán. "Chlapi v hospodě včera nemluvili o ničem jiném a jestli to uděláte zase, prodej triedrů raketově naroste a mám podezření, že myslivci si přestěhují posed.", zamrkala šibalsky. "To byl Pavlův nápad, já ani nevěřil, že by se někdo nachytal, ale nakonec to celkem zabralo." "To vidím, v Hrádku nad Nisou z vás musí mít radost. Pavel podobnýma nápadama přímo srší.", ušklíbla se. "Dito, nebuď tak upjatá! Je léto, jsme mladý... a ta nuda pláž byla celkem sranda. Škoda, že se to nesetkalo s kladnější odezvou u místních krásek.", chlácholil jsem pohoršenou drogistku. "Okukovat místní frajerky v rouše Evině se ti zachtělo? Místní krásky na vaše vilný pohledy holt nejsou extra zvědavý. Život v Posázaví běží jinak než v takovejch těch filmech.", zamračila se. "V jakejch filmech? Jako v Angelice třeba?", dělal jsem hloupého. "Ne, však víš...v takovejch těch pro dospělý.", upadla Dita do mírných rozpaků. "Tak takové neznám a stejně nevím, jak jsi to myslela." "Fajn, tak si představ, že já jich pár viděla.", nadechla se a dala mimoděk ruce v bok. "Na chatě u jednoho známýho, co má video a pár těch kazet ze západního Německa. A nebudu dělat úzkoprsou slušňačku, nejdřív se mi při tom taky orosila... Ale jak jsme sledovali druhej, třetí, došlo mi, že je to vlastně strašná nuda a blbost, pohádka pro dospělý. Bylo to postupně až směšný: jakákoliv herečka se na obrazovce objevila, jedno jestli jako letuška, sestřička, knihovnice nebo prodavačka, do minuty měla nohy do praku a s hekáním se nechala tam, kde ji právě potkal, nabíjet nějakým chlapem. Úplně nesmyslně. A něco podobnýho děláte s Pavlem vy dva. Přijedou vodačky, vy si je prohlídnete, vyberete si holku pro ten večer a do tý jdete. Ona vám buď dá nebo nedá, tak si vyhlídnete jinou, a takhle pořád dokola. Jako v těch filmech. Jenže v normálním životě to takhle nechodí. Budeš se divit, ale my ženský si s pár výjimkama taky rády zašukáme. Ovšem na rozdíl do vás ne s každým a ne hned, opět s pár výjimkama. Chceme toho dotyčnýho víc poznat, líbit se mu, něco cítit.", Dita mluvila čím dál rozohněněji, tváře jí zrudly a s oči se leskly. "Vy si žijete v tom svým šukacím filmu, kde vám každá druhá dá. Kdyby tu teď stál Pavel, patrně by mě vůbec neposlouchal, protože by si představoval, jak zamknu krám, na dveře dám ceduli INVENTURA a pak se od něj nechám přefiknout ohnutá o pult. A to je prostě o ničem.", mávla rukou a odhrnula si z čela pramen vlasů. Cítil jsem, že mi tu dává další upřímnou a cennou morální lekci, jenže na druhou stranu, ta scéna, kterou plasticky nastínila, byla tak vzrušující, že jsem z hlavy nedokázal vyhnat obraz, jak stojí u pultu s vykasanou sukní a ... "Pane bože, ty si to fakt představuješ.", dešifrovala Dita správně můj pohled. "Ty jsi, ty jsi... to je prostě neskutečný!", zuřila s planoucími tvářemi. Obešla pult a chvilku to vypadalo, že mi vlepí facku. Rázně mě doprovodila až ke dveřím, kde se ale zarazila. Najednou jsme se na sebe zblízka dívali a mně prolétla hlavou vzpomínka na tu pusu v zámeckém parku. Dita si nejistě olízla rty, přihladila pramen vlasů a jakoby bezradně položila ruku na plastovou cedulku na dveřích. Vzal jsem její prsty do svých a otočili jsme ji společně tak, že do ulice hlásala ZAVŘENO. Pak jsme se přímo u ní, všem případných chodcům na očích, začali líbat. Bylo to ještě krásnější, než minule, protože Dita mi rty vycházela vstříc, a když jsem jí opatrně zaútočil na pusu jazykem, okamžitě mi ten svůj vrazila do pusy. Ruce mi zase instinktivně vylétly na její zadek a tentokrát už jsem se s odmítnutím nesetkal, takže jsem mohl dlaněmi vychutnávat jeho tvar a pevnost. "Tady ne.", špitla a vedla mě za ruku dozadu. Pokud tady ne, tak jinde ano? Tetelil jsem se, jako bych to měl zažít poprvé.

Na zadních místnostech obchodů a hospod bývá pramálo romantického, o tom jsem něco málo věděl už z jedné podolské knajpy... Když Dita otevřela dveře do kanceláře s malým stolem, jednou židlí a kovovou registraturou, omluvně se pousmála a pokrčila rameny. Její rozpaky jsem rozptýlil přívalem dalších polibků a bez zbytečného spěchu, pomalu a něžně jsem se začal rukou vkrádat pod tričko, až jsem nahmatal košíček podprsenky. Dita vzdychla a zachvěla se, ale já ještě nechal uplynout několik okamžiků, než jsem z jejího zajetí osvobodil pružné ňadro, zakončené růžovou bradavkou, vzrušením už vztyčenou. Dita zaklonila hlavu, nechala mě vytáhnout jí z podprsenky oba její poklady, a když jsem jí začal něžně, ale důrazně líbat a sát vztyčené růžové cecíky, zkřížila si v jednom z nejkrásnějších ženských gest ruce na zádech a podprsenku si rozepla. Ty sametové kozičky byly nádherné, dychtivě jsem je hnětl, prsty přejížděl přes napučené cecíky a sál je, až Dita s přivřenýma očima tiše sténala slastí. Když jsem jí rozepnul knoflík u džínových kraťasů, sama si je svlékla jedním pohybem i s kalhotkami, které měla pod nimi, a maličko stydlivě stiskla nahá stehna k sobě. Klekl jsem si a jemně, ale důrazně jí je dal od sebe a pak ji za to malé gesto dobyvatele odškodnil dlouhým lízáním její růžové pipinky, pokryté jemnými světlými chloupky. Pod dotyky mého jazyka se jí krásně rozevřela a odhalila růžový hřebínek vztyčeného poštěváčku. Vsál jsem ho jemně mezi rty a tiskl ho, až Dita hlasitě vzdychala a její lasturka se zalévala šťávami. Když jsem pronikl jazykem do její štěrbinky, chutnala nádherně a tekla mi na tváře jako Sázava po dešti. Přitlačil jsem jazykem a lízal jí prcinku důrazněji, až svírala rukama okraj stolu a stehny si tiskla mou hlavu do podbřišku. Když jsem vstal, uvolnil si ptáka z kalhot a přitiskl jí ho do rýhy její zmáčené frndičky, otevřela oči a udýchaně se usmála. Vzápětí jsem do ní vnikl až po koule a začal jí píchat pičku, až jí kozičky tančily na hrudi. S očima pevně zavřenýma nahlas sténala, až jsem ucítil několik stahů její kundičky a ptáka i koule mi zaplavilo teplé vlhko. Sesmekla se z mého ocasu, zapřela se rukama o stůl a nabídla se mi zezadu, s kozičkami nádherně zhoupnutými. To bylo nad moje síly, takže stačilo několik přírazů do její horké mušličky, a už jsem cítil přicházet svůj sladký konec. Teprve teď jsem si uvědomil, že já, stálý zákazník stran pánské ochrany, miluju kundičku krásné drogistky na ostro, a tak jsem rychle vyjel ven, abych jí vzápětí zkropil nahá záda sprškou svého horkého semene. Stála bez hnutí s odvráceným obličejem, jako by se nechtěla ohlédnout, a já si najednou připadal jako nějaký zloděj. "Tohle se nemělo stát.", zamumlala Dita, když sebrala z podlahy svou podprsenku a oblékla si ji. Stála přede mnou paradoxně od pasu dolů nahá a najednou si kundičku stydlivě zakrývala dlaní. "Bože, tohle ne. Já jsem káča pitomá.", zavrtěla hlavou. "Dito, počkej, já .... " "Hm, gratuluju k dalšímu prázdninovému zářezu. Je to cennější, když jsem dělala takový drahoty?", ušklíbla se a rychle se soukala do kalhotek. "Ale ne, tak to není." "Bože, já jsem blbá, blbá, blbá!!! Běž, prosím tě. Zadem, jestli můžu prosit, když už jsem za krávu sama před sebou, ať nedělám divadýlko jiným.", zamračila se a vedla mě ke dveřím na zásobovací rampu. Znovu mi hlavou prolétla vzpomínka na servírku Zuzanu a podolskou hospodu. "Běž už.", umlčela Dita moje poslední protesty, pak si stoupla na špičky a dala mi pusu. Vzápětí za sebou přibouchla dveře a já si připadal jako prvotřídní idiot.

Když jsem se vracel do vily, měl jsem v hlavě parádní zmatek. Na jednu stranu jsem byl bez sebe štěstím, že mi Dita konečně důvěřovala natolik, aby si se mnou něco začala. Na druhou stranu, její reakce po našem milování nebyla právě zárukou romantického vodění za ruce a nezbedného skotačení na mezích a pasekách. Musel jsem si přiznat, že sice bylo skvělé se s ní vyspat, jinak ale nejsem ve vztahu ke krásné drogistce o nic dál než předtím. "Tak co, máš? U vody je hotovej sjezd kurtizán, už jsem nám něco tak napůl domluvil.", vítal mě Pavel s vilným úsměvem. "Ale jo, sice to nebylo snadný... Nechtěl bys občas zajít nakoupit i ty? Dita je pro mě naprostá hádanka, nevím, jestli po mě beznadějně touží, nebo mě naopak nenávidí.", přiznal jsem. "Hele, nemáš s ní doufám nic, že ne?", zamračil se Pavel nečekaně příkře. "To fakt nemám.", zalhal jsem bez uzardění, ale pak jsem vzdorovitě dodal: "A kdybych měl, tak co? Tak bych mohl, ne?" "Tak co?", Pavel nasadil ještě kamenější výraz a neuniklo mi, že rukama mimoděk sevřel zábradlí balkonu, až mu zbělely klouby. Trvalo to ale jen pár vteřin, pak se jakoby unaveně usmál a mávl rukou. "Tak vlastně nic, protože to je už dávno promlčený." Nasadil jsem asi obzvlášť tupý výraz, protože i když se chystal odejít dovnitř, zastavil se a objasnil mi, co jsem ani náznakem netušil: "Já a Dita jsme byli před lety něco přes rok manželé." "Počkej, jak jako... manželé? To není možný, vždyť ona je ... a ty jsi ... totiž, chci říct, to jí muselo být ..." "Jo, jí bylo tolik a tolik, konkrétně čerstvě osmnáct, takže to mohla udělat, ačkoliv její rodiče byli vehementně proti, a mně bylo taky o něco míň, no." Pak se neochotně posadil a v co největší stručnosti mi vylíčil příběh vášnivé lásky mladinké, čerstvě odmaturované drogistky a popleteného inženýra krátce po promoci. "No a pak jsem nastoupil sem na stanici. Byli jsme nadšení, nemusel jsem dojíždět do Prahy, Dita dostala místo v krámě na náměstí... Jenže já v létě občas po práci zašel mezi vodáky." "Jasně, bylo teplo, holky se hezky smály a kozičky se jim houpaly.", zahrál jsem si na světáka. "Tak jsi jednou jednu pozval do vily, Dita ti přišla naproti, a bylo." "Hele, Sherlocku, jsi nějak moc chytrej a světa znalej.", zamračil se Pavel, ale pak přikývl. "Vlastně jo, hned s tou první mě načapala. Pamatuju si, že se jmenovala Drahuše, odněkud z Beskyd, měla havraní vlasy, hustý černý obočí a mezi nohama drn jak divoženka. A bradavky jako moje palce. Děsně živočišná, taková ta od přírody šukna. Do tý doby jsem odolával a na tábořiště chodil jen na čumendu, ale týhle jsem prostě odolat nedokázal." "A byl konec?" "Ale ne, nebyl. Já se zapřísahal, že se to už nestane, Dita mi věřila. Jenže mohlo tohle doopravdy fungovat?", pokrčil Pavel rezignovaně rameny a ukázal na zahradu pod námi. Brankou od tábořiště právě prošla dvojice dívek v úsporném letním oblečení, které dávalo dokonale vyniknout kráse jejich nohou i dalším tělesným půvabům. Upejpavě se usmívaly a mávaly na nás. "Pane inženýre, mohly bysme se u vás teda osprchovat? Na tábořišti je děsná fronta a my jsme celý uřícený.", zapředla malá, pihovatá blondýnka, které se přes pruhované tílko zvedaly dvě bábovičky akorát do ruky. "A holky říkaly, že se u vás může.", doplnila ji vysoká štíhlá brunetka s výrazným nosem a kozičkami špičatými. Osušky okolo krku obou krasotinek dávaly tušit, že už na tuhle možnost s panem inženýrem předtím asi přišla řeč. "Ale jen pojďte, dámy, náš vědecký ústav je vám k dispozici.", rozpřáhl Pavel pohostinně náruč. Když zašly do vily, mrknul na mě: "Já tu malou prsatou. Takový kapesní prcátko. Jo, abych to dopověděl, prostě to nefungovalo, a Dita to po čtvrtý holce, se kterou mě načapala, už nevydržela. Tolik nevěr během jednoho léta neodpustí žádná.Tak kdo dneska pouští vodu?" Narážel na náš osvědčený trik, který jsme sehráli pokaždé, když měly naše sprchy dámskou návštěvu, u níž se dala čekat svolnost pod tlakem okolností. Jeden z nás vždycky doběhl v pravý moment, když se dotyčná namydlila, vypnout vodu, druhý se pak děvčete v mydlinkách a v nesnázích ujal, zatímco kolega se snažil o opravu simulované závady.

I tentokrát to vyšlo. Ke správnému načasování zásahu nám pomáhalo to, že v mléčném skle dveří do sprch byl na příhodném místě vyškrábaný čtvereček, což nebyla náhoda, ale přesný kalkul podle zásad optiky. Když Pavel nenápadně nahlédl a zjistil, že prsatá blondýnka Jiřina si stále ještě mydlí své melounky, zatímco nosatá brunetka Alice se už utírá, zatočil tím správným kohoutem, a pak už jsme jen čekali. Za chviličku se ze sprch vyplížila Alice, omotaná osuškou, a pátravě se rozhlížela, komu by nahlásila závadu. "Pane inženýre, ono to najednou neteče. A Jiřka je ještě celá namydlená...", pokrčila půvabně nosík, v jejím případě tedy spíš pěkný nos. "Mám na kamarádku chrstnout vědro vody?", zahalekal Pavel bodře, ale pak Alici ujistil, že to opraví raz dva. "Pardon, já se nedívám, já jen musím najít ten správný ventil.", slyšel jsem ho vejít do sprch, kde ho Jiřinka uvítala stydlivým zaječením, protože sprchové kouty neměly, rozhodně ne náhodou, žádné závěsy. Tušil jsem, že z téhle situace už "kapesní prcátko" Jiřka neoprcaná asi nevybruslí, takže jsem se ochotně ujal její kamarádky a pozval ji nahoru na něco k pití, než to pan inženýr dá do kupy. "Já nevím, jsem prakticky nahá.", popotáhla si Alice osušku, ale to byl protest spíš pro formu. Na schodech jsem jí dal galantně přednost, a protože ta její osuška nebyla největší a dosáhla jí právě tak pod zadeček, stačilo dát jí tři schody náskok, abych věděl, že je brunetka i mezi nohama. "Jaký jsi znamení?", mrkla na mě Alice, když se napila džinu s tonikem a vůbec ji při tom nezaskočilo, že džin nad tonikem vyhrává asi tak deset ku jedné. Zadoufal jsem, že mě horoskop z posledního Mladého světa nepodrazí, a protože mi neunikl přívěšek raka na jejím hezkém krku, plácl jsem, že vodnář. "Jé, vodní znamení, to k sobě jde.", rozzářila se. "Bacha, leze ti tu pavouček.", sáhl jsem v arzenálu sváděcích triků k jednomu z těch lacinějších, a smetl jí imaginárního lovce much z dekoltu tak "nešikovně", že se jí osuška odkryla obě hrotitá ňadra. "Promiň, já nerad, to jsem fakt trdlo.", kál jsem se, a než stihla amatérská astroložka sama cudně skrýt svá poupátka, rád jsem ji začal zahalovat, ovšemže tak neobratně, že obě její kůzlátka si záhy hověla v mých dlaních. Pak už to bylo padesát na padesát. "Hele, nedržíš mě náhodou za kozy?", zhodnotila nečekaně pragmaticky situaci, ale její pobavený úsměv i absence jakéhokoliv odporu dávaly tušit, že jí to zase až tak nevadí. Teď nebyl čas na sofistikovanou diskusi, takže jsem ten očividný fakt nijak nekomentoval, zato jsem prsty začal její nabíhající bradavky tisknout a jemně potahovat. Alice přivřela oči, ještě jednou se napila, snad na kuráž, a pak se opřela o opěradlo židle a se zavřenýma očima a osuškou shrnutou do pasu přijímala mé laskání svých cecíků. Stál jsem za ní, tiskl obě její růžové bradavky mezi palcem a ukazovákem a jemně jí je na střídačku potahoval, až se jí kůzlátka propínala. Postupně jsem přidával na důrazu, nasliněnými prsty jí dokola třel dvorce a jemně jí s prsy třepal. Když si sama odkopala osušku, sklouzlou k pasu, až na kotníky, měl jsem vyhráno. Alice si už nechtěla hrát na schovávanou, zřejmě usoudila, že slušnou holku hrála dostatečně, takže teď si bez zábran sáhla mezi nohy a začala si hladit svou chlupatou pipinu. Než jsem se vysoukal z kalhot a spodků, už si ji šukala dvěma prsty, až to tiše mlaskalo. Přemístil jsem se k ní dopředu a klekl si mezi její opálená stehna. Stačilo jí jazykem několikrát projet frndu od klitorisu k dírce, a už hlasitě sténala a rukama křečovitě svírala židli. Sáhl jsem do kredence a z dózy s popiskou "mouka hladká" vylovil latexový klobouček. Pavlova obsese, s níž umisťoval prezervativy všude po domě s konstatováním, že člověk nikdy neví, kde si zrovna zašoustá, se zase jednou vyplatila. To, že se mezitím Alice opřela o stůl a vysadila svůj pěkný zadeček, aniž by se přitom přestala uspokojovat rukou na pičce, jsem považoval za dobré znamení. Nabídl jsem její lesknoucí se lasturce svoje péro a vzápětí jsme už za dvouhlasného sténání píchali. Cítil jsem, jak se Alice udělala, protože se jí štěrbina sevřela několika křečemi slasti, ale dál jsem ji ojížděl a rukama jí mačkal pohupující se cecky, dokud jsem i já i já nedosáhl svého. "Panebože... snad nás nikdo neslyšel.", oddychovala Alice, mé cukající se péro stále ve své pičce. "Teda, vy jste ale dvojka.", zamračila se, když jsem z ní konečně vystoupil a mohla si sednout. "Tohle se stalo poprvé, přísahám!", zvedl jsem ruce v gestu omluvy. "Jasně, a šprcky máte ve slánce i v cukřence jen pro strýčka Příhodu.", rozesmála se Alice, beze studu i jakéhokoliv výrazu pohoršení si utřela rozkrok dlaní a mrkla na mě. "Nezlobíš se?", zatvářil jsem se jako neviňátko. "Ale vůbec ne. Nejsem blbá. A nezašukala jsem si, co jsme na vodě. Takže vlastně dík.", vlepila mi pusu. "Myslíš, že si už můžu dolů pro věci?" Pokrčil jsem rameny a oba jsme se rozesmáli. "Tak co, jaký to bylo?", vyzvídal Pavel, když obě děvčata odcházela zahradou směrem k tábořišti, několikrát se otočila a s širokými úsměvy nám mávala. "Pavle, kdy my jednou šlápneme vedle a natrefíme na holky, co na ty naše laciný triky nezaberou a vůbec nebudou mít chuť nechat se ojet?" Mávl rukou a sáhl po otvíráku na pivo. "Nenatrefíme. Věř mi. Tahle vila má speciální auru. Proto ji to s Ditou nemohlo vyjít.", vrátil se sám od sebe k citlivému tématu. Dlouze se napil přímo z láhve a s pohledem upřeným na řeku pokračoval: "Dita je největší selhání mýho života. Tehdy jsem se ještě dost neznal. Dneska už vím, že každou udělám šťastnou na počkání, ale žádnou navždycky. Strašně mě mrzí, že si mě nejdřív vybojovala, a pak se kvůli mě strašně natrápila. S rodiči myslím nemluví dodneška. Když si podala žádost o rozvod, úplně se sesypala. Víš, kdo ji tehdy jedinej podržel? Její vedoucí v drogerii. Strašná megera, Dita si vždycky myslela, že ji nesnáší. Ale baba ji ve skutečnosti měla ráda, a když to mezi náma šlo do háje, tak si vydupala, že Dita tady ten krám povede. Nejmladší vedoucí na okrese. No, asi ji to zachránilo. Babča dostala krátce na to mrtvici... Mám spolužáka v Motole... postaral se o ní. To jediný jsem dokázal. Tak na léto a na holky!" přiťukl svou lahví o moji a to, že si otřel oči, bylo určitě jen kvůli bodavým paprskům zapadajícího sluníčka. Ten večer jsem měl o čem přemýšlet a umínil jsem si, že než Ditě nějak pitomě ublížím, musím si všechno nejdřív pořádně promyslet.

Pár dní po svedení Dity a Pavlovu nečekaném přiznání potkala naši vilu bizarní návštěva, která zpočátku probíhala spíš jako přepad. Bylo už skoro sedm, já si třídil své poznámky z měření, zatímco Pavel, ten den pilný, se už odpoledne sblížil s veselou, kudrnatou a zjevně svolnou černovláskou Káťou, a před chvílí s ní zmizel ve svém pokoji. Do té podvečerní idylky najednou zaskřípaly na štěrku před domem pneumatiky zprudka zastaveného auta a schodištěm se rozlehly rychlé kroky. Do pracovny vpadla bez zaklepání elegantně oblečená žena v letních šatech s hlubokým dekoltem, probodla mě zničujícím pohledem a nesmlouvavě zaútočila: "Kde jsou?" Jelikož k pochopení té otázky mi scházel jakýkoliv kontext, skýtal jsem zřejmě obraz naprosté demence, takže bruneta mávla rukou a energicky vzala za nejbližší dveře se slovy: "Mlčte, já si je najdu." Došlo mi, že jde o jakési nedorozumění, ale zastavit tu dámu bylo zhola nemožné. S divokým výrazem otevírala jedny dveře za druhými a komusi spílala. "Počkejte, tam ne!", zaúpěl jsem, když se blížila k Pavlovu pokoji. "Kolegu navštívila...ehm, sestřenice, nechoďte...", tam jsem už doříct nestihl, protože dotyčné vítězně zaplály oči a vrhla se dovnitř. Ozvalo se pronikavé dívčí zaječení, následované jadrným mužským zaklením a jak rychle vletěla dovnitř, tak rychle zase neznámá návštěvnice vyběhla zpátky na chodbu. Opřela se o stěnu, jako by chtěla splynout s omítkou, a tiskla si ruku k divoce se vlnící hrudi, snad v náznaku infarktu. Po chvilce z pokoje vystřelila Káťa, stále nahá, oblečení si držela před sebou jako štít a proběhla kolem mě ven, čímž mi poskytla velice lákavý pohled na svou nahatou prdelku. Za pár vteřin, nezbytných k tomu, aby si natáhl aspoň spodky, vyšel z pokoje Pavel s výrazem boha pomsty. Solidní stan na jeho trenýrkách nedával pochybovat o tom, čemu se právě se "sestřenicí" Káťou oddával, než byli vyrušeni. "Co to má kurva do prdele znamenat?!", neobtěžoval se krasomluvou, zjevně rozčilen tím, že mu dotyčná svým vpádem překazila milostné hrátky. Jen jsem bezmocně pokrčil rameny a ukázal na pachatelku. "Paní Kváčová, co tady děláte?", vyděsil se Pavel, který na rozdíl ode mě poznal, tu která nás tak dramaticky překvapila. Dotyčná chvíli bezhlesně polykala, pak zamáváním ruky naznačila, že se potřebuje napít, a když jsme jí současně nabídli sklenici vody a panáka, obrátila do sebe obojí, než začala tichým hlasem s omluvami. "Pánové, já se opravdu strašně moc omlouvám... Spoléhám na vaši diskrétnost, ...totiž... dostala jsem od ... bylo mi řečeno spolehlivým zdrojem...zkrátka, prý by se tu měl nacházet můj manžel v doprovodu jisté...mladé slečny." Vyměnili jsme si s Pavlem pohledy plné soucitu, načež jsme paní Kváčovou začali přesvědčovat o tom, co byla ostatně pravda, totiž že profesor tu rozhodně nebyl. "Víte, já nejsem nějaká úzkoprsá maloměšťačka,", vysvětlovala, když se jí po druhém panáku vrátila barva do tváře i hlasu. "Jsme dospělí, s mužem máme dlouholetý vztah, který se v určité rovině...no, jak to říct, už takříkajíc vyčerpal, já respektuji jisté danosti, ale tohle měla být údajně snad nějaká studentka, Magdalena tuším, příjmení nevím.", vykládala s pohledem upřeným otevřenými dveřmi na řeku. Jasně, kozičky naší Magdičky se zřejmě dočkaly, blesklo mi hlavou, akorát jí je pan profesor těší někde jinde. Pavel, který ostatně mou vnadami oplývající spolužačku ani neznal, se pokusil nepřesvědčivě zapochybovat, že by se podobná pomluva mohla zakládat na pravdě, ale Kváčová jen s hořkým úsměvem mávla rukou a vyšla na balkon. "Máte to tady hezké.", prohodila, když se pokochala scenérií večera nad řekou. Pavel, který využil jejího odchodu k tomu, že se dooblékl, jí rychle vtiskl do ruky skleničku vína. "Počkejte, já nemohu pít, musím přece řídit domů.", bránila se, ale když poukázal na to, že už do sebe naklopila dva panáky myslivce, přece jen upila víno a posadila se, zatímco já rezignovaně odešel povléct postel v hostinském pokoji, od odjezdu Hedviky prázdném. "Hele, ona tu fakt musí přespat, ta by do Prahy nedojela. Neboj, není to žádná stará megera, ona je doktorkou historie.", vysvětlil mi skoro omluvně Pavel, když si odešla do auta pro tašku. "Jo, a bejvala to nádherná ženská, Kváč by si ošklivku nevzal.", mrkl na mě lišácky.

Když jsem se vrátil do kuchyně, Pavel a doktorka Kváčová se věnovali takové té nucené konverzaci dvou lidí, co se znají jen zběžně, dlouho se neviděli a navíc si moc sympatičtí nejsou. Jakmile jsem vstoupil, můj kolega se vymrštil a s nepřesvědčivým zamumláním, že je dnes unavený a půjde si lehnout, vycouval do svého pokoje. Dobře jsem věděl, že z vily se dá na zahradu vyjít i zadním schodištěm, takže když jsem o pár minut později uslyšel tiché cvaknutí dveří a vzdalující se kroky, jen jsem se pousmál; Pavel se zřejmě naděje na oklácení kudrnaté Káti nehodlal vzdát. Doktorka Kváčová se po chvíli také omluvila, že půjde spát. Když jsem jí chtěl ukázat, kde jsou sprchy, usmála se a prohodila: "Takže pořád tam, co byly. Víte, já tu s mužem strávila nejedny prázdniny, před lety.", dodala, když viděla mé překvapení. Mně se ještě spát nechtělo, a tak jsem se usadil na balkoně a díval se směrem k tábořišti, kde už zase hořel oheň a kolem něj se to hemžilo vodáky a vodačkami. Od milování s Ditou jsem tam byl jen dvakrát, a i když jedna blondýnka s krásnýma nohama a drobnými, špičatými kozičkami pod tričkem lákavě zahrocenými mi výmluvně naznačila, že by se procházce ve dvou kolem vody nebránila, zatím jsem se udržel a nezhřešil. "Hezký večer, viďte.", usmála se na mě Kváčová, která vyšla na balkon omotaná do prostěradla jako nějaká římská hetéra. V ruce držela sklenici vody, ale když jsem jí podal sklenku bílého, neodmítla. Jak se opírala o zábradlí a pomalu upíjela, po očku jsem si ji prohlížel a snažil se odhadnout, kolik jí může být. Bezpochyby už překonala čtyřicítku, ale u frajírka Kváčova formátu vlastně nebylo žádným překvapením, že si vzal ženu o hodně mladší. Postavu měla pořád vynikající, i když výstřih šatů, které měla na sobě při svém dramatickém příjezdu, odhaloval předtím z jejího klenutého poprsí víc než teď prostěradlo. "Zvláštní," zadívala se zamyšleně do krajiny, tonoucí v soumraku. "Lidé tu musí u řeky žít odedávna, a přesto je tu po těch prošlých staletích tak málo stop. Promiňte mi úvahu historičky." Připomněl jsem jí existenci místního zámku. Doktorka přikývla a nepřítomně odříkala litanii: "Ano, založen roku ... později prodán ... za sedmileté války vydrancován ... sídlo správce panství.... dnes účelově využit. Možná jste viděl, jak moc." Obdivoval jsem, jak může o celkem bezvýznamné historické stavbě tolik vědět. "Víte, někde na půdě zdejšího národního výboru možná bude bedna, do které předtím, než do zámku nastěhovali ty staroušky, uložili pár cennějších kousků, pokud vůbec něco. Kdysi mi to tehdejší předseda ONV tvrdil. Třeba to za padesát let někdo najde.", usmála se hořce. "Čas je pomíjivá veličina. Kolik je Vám Honzo let?", zadívala se na mě. Zavrtěl jsem hlavou, tuhle hru se mi hrát nechtělo. Místo toho jsem očima znovu zabloudil tam, kde vršek prostěradla zvedaly oblé křivky jejích prsů. "Neměl byste být dole u ohně a prohánět veselé vodačky? Namísto toho tu marníte čas okukováním ženské jako jsem já. Nemyslete si, že Vás nevidím.", mrkla na mě s hraným pohoršením. "Jste velice přitažlivá žena.", pokrčil jsem rameny. "Někam se Vám zatoulalo slovíčko ´pořád´, lichotníku. Jsem pořád přitažlivá jste chtěl asi říct, ne? A nemarněte čas, to prostěradlo mi samo nesklouzne. Chodím ráda do sauny, já se umím zahalit, věřte mi." Zvedl jsem ruce na znamení, že mě prokoukla, a ona se snad poprvé usmála širokým, upřímným úsměvem bez stop hořkosti. Pohodila hlavu, až se jí krásné, kaštanově hnědé vlasy zavlnily, a napila se vína tentokrát zhluboka. Ochotně jsem jí dolil. "Víno je tu pořád dobré. Před lety se vždycky na začátku léta dojelo pro několik beden do Roudnice, ve sklepě vydržely až do zimy. Inženýr Toman v tom zřejmě pokračuje." Podrbala se patou jedné nohy na lýtku té druhé, až se jí prostěradlo přece jen dole trochu vyhrnulo, a to gesto jí ohromně slušelo. Jaká asi byla ve třiceti, ve dvaceti, v šestnácti... "Neměla bych už pít, jsem pak nostalgická. No a ještě tohle..", zavrtěla hlavou, když se trochou vína vzápětí zepředu polila. Jak si stírala kapky z prostěradla, ňadra se jí pod ním viditelně rozvlnila a já se ani nenamáhal uhýbat pohledem. "Vy si nedáte pokoj, že?", zachytila můj pohled a oči se jí zaleskly. Od ohně se ozval hlasitý smích, v mikrokosmu balkonu se ale rozhostila atmosféra jakéhosi vzrušujícího napětí a nevyřčeného očekávání. Doktorka se znovu usmála, opřela se zády o zábradlí a v záklonu na jeden zátah svou skleničku dopila. "Máte kousek papíru? Hrávali jsme tu kdysi takovou hru...", zadívala se pronikavým pohledem, kterému bylo těžké neuhnout. Vytrhl jsem list ze sešitu a podal jí ho. "Vlaštovku složit umíte, bude z Vás přece inženýr.", popíchla mě. Ve chvilce jsem měl jednu hotovou, zatímco Kváčová svými dlouhými, elegantními prsty beze spěchu skládala druhou. "Když se vlaštovka správně postaví a šikovně hodí, doletí až nad vodu. Vyzkoušeno. Tohle jsme tu kdysi dělávali místo toho trapného točení s flaškou. Komu vlaštovka první doletí do Sázavy, ten rozhodne, co se dnes večer stane. Nebo nestane. Berete?", zatvářila se jako krupiérka, která se chystá roztočit ruletu a provokuje k posledním vysokým sázkám. Spolkl jsem otázku, co by se mělo nebo nemělo stát, protože odpověď už nějakou chvíli visela ve vzduchu jako letní bouřka, a tak jsem jen pokrčil rameny a zvedl svou vlaštovku. "Tři, dva, jedna..", odstartovala, ale zatímco já jsem na slovo "start" prudce švihl rukou dopředu a energicky vyslal vlaštovku zahradou do matně se lesknoucí hladiny řeky, doktorka svůj pohyb zarazila, usmála se na mě a teprve po několika vteřinách beze spěchu a elegantně vypustila tu svoji. Házet uměla, její vlaštovka letěla večerním vzduchem elegantně a doplachtila daleko dál než ta má, vyslaná tak zbrkle a prudce, že se teď pomalu rozmáčela na mělčině jen malý kousek od břehu. "Vyhrál jste Vy. Cílem bylo doletět jako první do řeky, ne doletět dál.", usmála se významně a já si uvědomil, jak geniálně jednoduchým trikem nechala vyústění tohoto večera na mně. "To je alibismus." "Ne, to byl závod a vy jste vyhrál.", zavrtěla hlavou. "Přijmout výhru je otázka odvahy.", doplnila a napjatě mě sledovala.

Chvíli jsem váhal, ale věděl jsem, že tohle je jeden z těch momentů, co se nevrací, a pokud odvahu neseberu, budu si to dlouho vyčítat. "Tak já tedy přijímám.", přikývl jsem, bez dalšího váhání natáhl ruku a uvolnil cíp prostěradla, zastrčený na jejím boku tak, že celé drželo a zahalovalo tělo doktorky Kváčové. Stačila vteřina, a už nezahalovalo, namísto toho tu stála přede mnou uprostřed bílého ostrůvku u jejích kotníků úplně nahá. Silně na mě zapůsobilo, že neudělala sebemenší pokus se zahalit; namísto toho stála bez hnutí s lehce ironickým úsměvem a to, že večerní větřík čechral její vlasy a trochu i kudrnaté chloupky na jejím pahorku, krásně vyklenutém pod kulatým břichem, byla jediná známka toho, že přede mnou stojí živá žena, nikoliv nějaká barokní socha. Baroko bylo pro její křivky nejvýstižnější a já se zachvěl vzrušením z toho, že se těch křivek budu moct dotýkat. Když jsem k ní přistoupil, vzal jeden její těžký prs do dlaně, potěžkal ho a odspodu přejel palcem přes široký dvorek s výraznou, tuhnoucí bradavkou uprostřed, přivřela oči, ale nechala mě vychutnávat si svou výhru. Sklonil jsem se a ochutnal rty vrcholek jejího ňadra. Nádherně naběhlý cecík jsem jemně stiskl zuby a pak začal silně sát. Stála dál beze slova, ale když jsem po chvíli vzal mezi rty i její druhé ňadro, ze rtů jí splynul první tichý vzdech. Že se mé první nesmělé objevování jejího těla odehrává na balkoně, to zřejmě vůbec nepovažovala za problém; ostatně, v houstnoucí tmě nás vlastně těžko mohl někdo vidět, pokud by nestál přímo pod námi. Pomalu a důkladně, ale s rostoucí dychtivostí jsem dráždil její těžké prsy, které se mým laskáním mírně pohupovaly, a pak jsem sjel dlaní ruky po oblé křivce břicha pod něj a vklouzl prsty mezi hebké chloupky. Mušle pod nimi byla horká, oblá a měkká a pod pohyby mých prstů se hned rozevírala. Nejdřív jsem jimi hnětl plné pysky jen lehce, ale po chvíli jsem ji stiskl mezi nohama důrazně a doslova ji popadl za kundu. Vzápětí jsem už zajel do horkého, vlhkého lůna a protipohyb, kterým mi v její štěrbině zmizely hned tři prsty, svědčil o tom, že to tak chce. Mačkal jsem dychtivě tu macatou, krásně se roztahující píču a silně sál vrcholek jednoho prsu, zatímco druhý jsem volnou rukou rytmicky masíroval. Výhodu toho, že sama je nahá, vyrovnala záhy tím, že mi rozepla kalhoty; dobře věděla, kam sáhnout a jak se dotýkat, takže během pár vteřin rytmický pohyb její ruky na mém ptáku způsobil, že byl vzrušením prohnutý. Bez zábran mi ho prsty ohmatávala, zkoumala jeho velikost a tvrdost, chvílemi sjížděla na koule, které mi jemně, ale důrazně masírovala, zkrátka počínala si jako zkušená žena, která dobře ví, jak zacházet s čurákem a kterou to také baví. Stáli jsme tak blízko sebe, že se můj žalud několikrát otřel o její měkký pupek, a když se to stalo poněkolikáté, zvedla jednu nohu, zachytila ji v kovovém ornamentu ozdobného zábradlí, a přitiskla si můj klacek přímo do mokré rýhy své horké prciny. Objal jsem rukou její širokou zadnici, abych jí dodal na stabilitě, a začal pomalu do ní vestoje vstupovat. Byla nádherně horká, úplně mokrá a zajížděl jsem do ní vláčně a plynule, až jsem dorazil ptákem až po kořen. Natočil jsem ji tak, aby se zadkem opírala o zábradlí, popadl ji za obě kozy, které jsem silně stiskl, a začal pohyby pánve její mokrou, roztaženou píču pomalu šoustat. Kozy se jí mým přirážením nádherně vlnily a měl jsem co dělat, abych ty převalující se cecky udržel v dlaních. Byl jsem překvapený, jak hluboký zásun milování vestoje umožňuje. Objala mě rukama kolem ramen, občas mě stiskla a tiše, teď už nepřetržitě sténala. Pak, doslova z ničeho nic, se to sténání jakoby zajíklo a zlomilo a vzápětí jí kunda začala pulzovat silnými stahy a moje péro, koule i stehna zalila teplá vlna šťáv. V tu chvíli zradilo tělo i mě a já bez předchozích známek nastupujícího orgasmu znenadání prudce vyvrcholil do její slastí se stahující kundy. Stiskl jsem její zadek, stál a úlevně stříkal.

Uvědomil jsem si, že to celé trvalo vlastně docela krátce; od mého zásunu do štěrbiny po trochu zbrklý výstřik nemohlo uběhnout víc než pár minut. S trapným pocitem selhání jsem odstoupil a nechal doktorku Kváčovou sebrat prostěradlo, které jí stále leželo u nohou. Tak nějak hořce se usmála, namísto aby jím zahalila svou nahotu, zmuchlala ho v dlani, pak se nadechla, že něco řekne, ale jen zavrtěla hlavou a pomalu odešla, nahé půvaby se jí za chůze pohupovaly a já si nemohl nevšimnout, jak se jí v šeru vlhce lesknou vnitřní strany stehen. Věděl jsem, že jsme k tomu přispěli oba. Zůstal jsem stát sám v už úplné tmě, snažil se zkrotit dech a uvědomit si, co se to vlastně právě stalo. Vtíral se mi dojem, že se to nestalo tak, jak jsme oba chtěli. Nalil jsem si sklenici vody, chvíli se díval oknem do noci a pak bez jasného plánu došel před dveře jejího pokoje. Neodpověděla na zaklepání, přesto jsem vešel dovnitř. Ležela na zádech na posteli, nahá, ničím nepřikrytá, jednu nohu nataženou a druhou pokrčenou a rukou, položenou na svém pahorku se v pravidelném rytmu laskala na podbřišku. Jak jsem si mohl myslet, že by nějaké uspěchané šup se, šup tam na stojáka mohlo takovouhle ženu uspokojit? Věděla, že před ní stojím, ale nic neřekla, dokonce ani neotevřela oči. Především ale nepřestala laskat svou zjevně neukojenou mušli. Když jsem se položil vedle ní a začal si pomalu, váhavě honit péro, připadal jsem si jako školák, který ve sprše šmíruje svou krásnou učitelku, byl to ale výraz mé nerozhodnosti, co mám vlastně dělat. Pak se v šeru zaleskly její oči a já si uvědomil, že se na mě dívá. Leželi jsme mlčky vedle sebe a každý jsme se laskali na pohlaví. Když už mi tvrdě stál, najednou přestala kmitat rukou na své prcině, namísto toho mě chytila za ptáka. Nastalo několik vteřin, kdy mě za něj jen držela a dívala se na mě. Pak se pomalu přesunula nade mě, rozkročila se nad mým trčícím pérem, nasměrovala si ho na svou dírku a dosedla. Měla ji už ode mě vystříkanou, a tak krásně vláčně dorazila pysky až na kořen mého klacku. Pak se začala pomalu, rytmicky pohupovat v bocích. Měl jsem nutkavou touhu natáhnout ruce a chytit ji za její nahé prsy, pohupující se sem a tam, s bradavkami lákavě vztyčenými, ale neodvážil jsem se. Mohl jsem tak sledovat, jak jí začaly nadskakovat, když své přirážení zrychlila a sáhla si jednou rukou pod břicho, aby si na své šukané kundě prsty začala třít poštěvák. To už také přestala svoje vzdechy, původně tlumené, jakkoliv potlačovat a brzy se mi nabodávala na klacek s hlasitým sténáním. Stejně jako poprvé, i teď jsem ucítil, když se udělala; stahy její štěrbiny mi znovu začaly čurák rytmicky svírat. Nepřestala s přírazy, na chvíli se na mě přitiskla, až se mi její kozy opřely o hrudník, pak vstala, otočila se ke mně zády a v podřepu si znovu zavedla můj stále ztopořený ocas do kundy. Namísto nadskakujících cecků jsem teď měl výhled na její krásný zadek, osmělil jsem se a chytil ji za něj, ale vysmekla se mi a začala mi na péru doslova rajtovat. Naše milování nabylo podoby jakéhosi souboje a její divoké šoustání mělo zřejmě za cíl přivést mě co nejrychleji k vyvrcholení. Zatnul jsem zuby a snažil se svůj výstřik co nejvíc oddalovat, což se mi celkem dařilo, ale tenhle souboj jsem nakonec musel prohrát. Když jsem začal v koulích pociťovat známý vzrůstající tlak, rozhodl jsem se převzít znovu iniciativu. Bez ohledu na případné protesty jsem ji popadl znovu za zadnici, stiskl ji oběma rukama a postupně ji přiměl si přede mnou kleknout, aniž bych ptákem z její štěrbiny vyjel. Ta změna polohy mi dopřála krátký oddych, ale jakmile jsem ji znovu držel za prdel a nasadil tempo, bylo jasné, že můj výstřik je blízko. Ucítil jsem, že mi opět vychází boky vstříc a navíc znovu tiše sténá. Pak už se svět soustředil do jediného bodu, z něhož vzápětí explodoval můj prudký výstřik. Následovaly další, každý z nich skoro až na práh bolesti, měl jsem pocit, že jsem se nikdy neudělal tak prudce jako tentokrát. Uvědomil jsem si jakoby zdálky, že ležím na ní, svírám rukama její ňadra a hlasitě sténám s každým dalším vycáknutím do jejího klínu. Trvalo to dlouho a zřejmě jsem jí působil svýma rukama trochu bolest, ale ani se nepohnula. Teprve když se mi péro smrsklo na normální velikost a vyklouzlo z její tvrdě vyšoustané kundy, nejistě jsem vstal. Ležela dál bez hnutí, mlčky, tiše oddechovala. "Jen jsem Vám chtěl říct, že profesor Kváč tu skutečně za celé léto ani jednou nebyl." Vůbec nevím, proč jsem na odchodu tu větu řekl, ale nijak nezareagovala ani teď, a tak jsem z pokoje vyšel s pocity, které se od těch po našem prvním milování vlastně moc nelišily a daly by se popsat jako zmatené.