Jen my dva

Když děti konečně usnuly a dům se ponořil do ticha, cítila jsem, jak se ve mně napětí pomalu mění v očekávání. Bylo to mezi námi domluvené. Dnes večer bude jeho. A já se mu odevzdám bez otázek.

Stála jsem uprostřed ložnice, jen v lehké noční košilce, která sotva zakrývala moje tělo. Slyšela jsem jeho kroky, pomalé, jisté... a ve mně to vřelo. Když vešel dovnitř, ani jsem se nehnula. Jeho pohled si mě přivlastnil ještě dřív, než ke mně došel.

„Klekni,“ zazněl jeho hlas tvrdě, bez špetky citu.

Okamžitě jsem poslechla. Klečela jsem na měkkém koberci, ruce položené na stehnech, hlavu sklopenou. Srdce mi bušilo až v krku. Cítila jsem jeho pohled na své šíji, zádech, bocích. Cítila jsem, jak si mě beze studu prohlíží, jak si mě bere očima.

Bez jediného slova ke mně přišel, chytil mě za bradu a donutil mě vzhlédnout. V jeho očích bylo všechno – chtíč, nadvláda, touha mě zlomit jen pro sebe.

„Dneska jsi jen moje,“ zavrčel, než mi vrazil polibek, tvrdý, vlastnický, tak silný, že jsem skoro ztratila rovnováhu.

Jedním pohybem mě otočil a přinutil, abych se opřela o postel. Sukně košilky mi vyhrnul až nad boky. Slyšela jsem, jak si rozepíná pásek. Ten zvuk mě rozvibroval až do morku kostí.

Prásk.

Jeho pásek dopadl na moje stehno. Zalapala jsem po dechu. Nebyla to bolest, byla to rozkoš.
Další rána. A pak další. Každá mě bolela, ale zároveň podněcovala touhu, jakou jsem už dlouho necítila.

„Víš, proč tě trestám?“ zeptal se a rukou mě chytil za vlasy, stáhl mi hlavu dozadu, abych mu viděla do očí.

„Protože patřím jen tobě,“ zašeptala jsem ochraptěle.

Jeho úšklebek byl krutý a krásný zároveň. Odměnou mi bylo jeho tělo, tvrdé a horké, které se o mě okamžitě otřelo. Vnikl do mě prudce, bez varování, až jsem vykřikla. Držel mě pevně za boky a diktoval tempo, neústupný, neúprosný.

Každý jeho příraz mi připomínal, kdo dnes velí. A já jsem to milovala. Každou vteřinu.

„Řekni mi, komu patříš,“ zasyčel mi do ucha, zatímco mě ještě tvrději přirážel k posteli.

„Tobě... jenom tobě...“ vzlykala jsem slastí.

Jeho ruka se přesunula mezi moje nohy a najednou jsem cítila, jak mě dráždí, zatímco mě stále tvrdě bral. Neměla jsem šanci to vydržet dlouho.
A přesně to on věděl.

Když jsem explodovala v orgasmu, nepřestal. Držel mě pevně, dusil mě vlastním tělem, nutil mě snášet víc, než jsem si myslela, že zvládnu.
A pak, když si mě vzal úplně, když mě zaplnil svým horkým vyvrcholením, padli jsme oba na postel, zadýchaní, zpocení a zcela pohlcení jeden druhým.

Jeho ruka jemně přejížděla po mých zádech, jako by si mě značil i po všem, co mi udělal.

Usmívala jsem se do polštáře. Byla jsem jeho. A nikdy jsem se necítila víc naživu.