Za zrcadlem II: služebník všech

(2. série, 1. díl)

Uběhlo několik týdnů od chvíle, kdy Laura a Adam překročili hranice, které si kdysi ani nedokázali představit. Od té doby se všechno změnilo. Už to nebyly jen hry. Nebylo to přehrávání rolí. Byl to nový řád – tichý, pevný, skutečný. Životní rytmus, ve kterém Laura držela otěže přirozeně, bez nátlaku. Pravda, kterou našli hluboko za zrcadlem, se stala jejich každodenností.

Navenek působili jako hezký pár. Vyrovnaný, harmonický. Ale za dveřmi ložnice – nebo kdekoliv, kde si to přála – byla Laura jediná, kdo rozhodoval. Její dominance v sexu byla téměř absolutní. Adam už si nic nebral sám. Sloužil. Čekal. Jeho touha patřila jí stejně jako zbytek těla.

Jeho orgasmus už nepatřil jemu. Laura si ho vzala. Někdy ho nechala vystříkat se dvakrát, třikrát za den – tvrdě a rychle, když jí to přišlo vhod. Ne kvůli němu. Kvůli sobě. Chtěla ho vidět klečet, sténat, prosit. Chtěla ho vidět prázdného.

A jindy mu nedovolila ani kapku celý týden. Touha ho spalovala, tělo bylo napnuté k prasknutí, dech měl mělký, kůže přecitlivělá. Varla těžkla, plnila se, bolela. Napětí se v něm hromadilo a rozpínalo stejně jako jeho penis, marně se snažící narůst v malé, čím dál těsnější plastové klícce. Bez šance na uvolnění. Bez šance na cokoli, pokud si to zrovna nepřála. Jen držet. Dýchat. Poslouchat.

Pás cudnosti nenosil neustále, ale čím dál častěji. Lehký, plastový, ale neúprosný. Nestavěl bariéru – zvyšoval hlad. Provokoval. Byl tichou připomínkou, že nic v jeho těle už nepatří jemu. Laura rozhodovala o všem. Kdy se smí udělat. Kdy bude jen čekat. A kdy vůbec nesmí ani doufat. To napětí bylo její práce. A on ho nesl s vděkem. Ne jako trest. Ale jako pravdu. Patřil jí. A chtěl to. Celým tělem.

Večer, kdy se všechno posunulo ještě o kus dál, začal tiše.

Laura seděla v obýváku. V ruce sklenku vína, nohu elegantně přehozenou přes druhou. Adam klečel u jejích nohou, nahý, pokorný. Laskal jí nárty a kotníky, rty jemně hladil její chodidla. Líbal je, jako by to byla modlitba. A ona ho nechala.

Chvíli bylo ticho, jen jeho dech a občasné usrknutí z její sklenky. Pak se zadívala do prázdna a zamumlala:
„Hm… jak dlouho už jsi vlastně nebyl? Pět dnů? Šest?“
Přejela mu prstem po hlavě. Jemně. Přemýšlela nahlas. „Možná bych ti mohla dovolit se ještě jednou vystříkat… naposledy. Třeba by se ti to hodilo.“

Její ruka sjela mezi jeho nohy. Nahmatala ho tvrdého a rozpáleného. Udělala pár pomalých, záměrně pečujících pohybů. On jen tiše vydechl, celé tělo mu ztuhlo. V tu chvíli jí patřil víc než kdykoli předtím.

Co kdybychom zkusili… skupinový sex?“
Znělo to skoro zamyšleně, jako nápad hozený do větru.
„Chtěla bych vidět, jak budeš držet… jak budeš polykat… jak se budeš snažit potěšit úplně cizí ptáky, protože já ti to řeknu.“

Adamem projelo vzrušení, ztuhl a zvedl trochu hlavu. „Cokoliv, má paní,“ zašeptal. Byla v tom touha, stud i strach. A ještě víc oddanosti.

Laura se pousmála, ale oči zůstaly chladné. Její ruka mu sklouzla do klína. Pohyb byl jemný, pomalý, horký. Tělem mu projel výboj. Párkrát ho pohladila, napnula ho skoro k prasknutí.

„Možná bych ti měla dovolit se ještě jednou udělat,“ řekla tiše. „Jako… rozloučení. Možná bys to pak zvládl líp.“
Její ruka zpomalila, sevřela ho pevněji. Adam zadržel dech.

Ale pak se zastavila. A v té chvíli se všechno změnilo.

Sevřela ho těsně u kořene, zatlačila dolů, přimáčkla ho zpátky k jeho břichu. Hlas jí ztvrdl. „Ne. Nasrat.“

Zasmála se tiše, pohrdavě. Ten smích bodal.
„Chtěl bys, viď? Jednou si ještě vystříkat, než tě udělám děvkou pro cizí ptáky. Ale právě proto ne. Právě proto tě teď zamknu.“

Odložila sklenku. Pomalu, pečlivě.
„Budeš hezky zamčený. Nadržený a hladový. Přesně tak, jak tě chci mít.“

Natáhla se pro plastový pás cudnosti, který ležel připravený na stole.
„Ještě nevím, kdy přesně… ale od teď až do té doby na odemčení zapomeň.“

Řekla to ledově klidně, zatímco s jeho odevzdanou součinností vtěsnala jeho penis do malé, těsné klícky. Cvak. Usmála se. Jako žena, která si právě uzamkla hračku, co už jí patří bez výhrad.

„Pravidla budou taková: Pozvu pár lidí. Asi to neuděláme doma – najdu něco lepšího. Diskrétního. Každý host se bude bavit. O to se postarám. A chci, aby mě před tebou ošukalo několik chlapů. Klidně pět. Klidně deset. Kolikrát budou chtít. A ty?“

Zastavila se a pohlédla mu do očí. Ten její pohled – klidný, neústupný, s nádechem pohrdání.
„Ty nám budeš sloužit. Budeš nás připravovat. Pomáhat nám. A hlavně nás čistit. Jazykem.“

Odmlčela se, jako by zvažovala další detaily.
„Možná pozvu i nějaké jiné ženy. Uvidím podle nálady. Ale jedno je jisté – pokud budeš opravdu dobrý, pokud se všichni udělají a nikdo už nebude chtít víc… možná ti dovolím dotknout se svého ptáka. Možná tě i odemknu.“

Adam polkl. Slovo „možná“ v jejích ústech znělo jako lákadlo i hrozba. „Možná?“ zeptal se tiše.

Laura se naklonila k jeho uchu. „Ano. Možná na konci večera. Podle toho, jak nám budeš sloužit a jen pokud se všichni aspoň jednou udělají. Pokud budeš, budeš poslední. A každý orgasmus, každá malá kapka spermatu, která ten večer z kohokoliv vystříkne – skončí ve tvých ústech. Každá. Ani kapka nesmí zůstat. Vše spolkneš. Jinak… rozhodně žádné odemčení. A hodně dlouho.“

Adam zavřel oči. Jeho mysl se snažila zpracovat význam jejich slov. Nevěděl, kdo tam bude. Nevěděl, kolik jich bude. Ale i tak jedno věděl jistě – že to chce. A že udělá cokoliv, co po něm bude Laura chtít.

Den, který Laura tak pečlivě plánovala, konečně přišel.

Adam se probudil brzy ráno, ale Laura už byla vzhůru. Seděla v kuchyni v krátkém županu, který jí sotva zakrýval stehna. V ruce telefon. Psala zprávu – nebo potvrzovala poslední detaily. Byla klidná. Soustředěná. Nebezpečně krásná.

Adam se zastavil ve dveřích – nahý, v pásu cudnosti, jak to bylo poslední týdny zvykem.

Laura k němu vzhlédla a věnovala mu ten zvláštní pohled. Tichý, jistý, vlastnický.

„Tak dnes večer, miláčku,“ pronesla tiše, skoro mile.
„Budeš nám sloužit. Úplně. Každému, kdo přijde.“

Adam polkl. Přikývl. Už dávno přijal, co je.
A dnes… to měl dokázat.

Večer ho odvezla do pronajatého soukromého klubu. Diskrétní podnik v podzemí starého domu – nenápadný zvenku, ale luxusní a perfektně vybavený uvnitř. Laura šla napřed, oblečená v dlouhém kabátu, pod kterým měla jen korzet, punčochy a podpatky. Elegantní, nebezpečná. Adam měl na sobě jen jednoduchý plášť – jen aby nejel nahý autem a nešel tak po ulici.

Když vešli hlavními dveřmi, Laura se zastavila. Vtáhla ho dovnitř. Zavřela za nimi. A bez jediného slova mu plášť stáhla z ramen.

Adam zůstal stát – nahý, v pásu cudnosti, uprostřed elegantní, tlumeně osvětlené místnosti s nízkými sedačkami, zrcadly a podivně tichou atmosférou. Pár lidí už tam bylo – dvě ženy, několik mužů, které neznal. Další přicházeli.

„Ahoj všichni,“ pronesla Laura s přítomným úsměvem. Klidná. Jistá. Všechno měla pod kontrolou. „Tak tohle je on. Dneska nám bude sloužit.“

Adam ztuhl. Zůstal stát, zatímco se kolem něj hosté začali pomalu svlékat. Když se rozhlédl, pochopil, že to nebude pár lidí. Postupně přicházeli další. Mezi nimi i Marek – políbil Lauru na tvář a Adamovi věnoval jen krátké pokývnutí. A pak další. A další.

Deset. Možná víc. A většina z nich byli muži. Někteří už byli nazí, pomalu si honili, jiní se bavili spolu, ale všichni věděli, proč jsou tady. A on to začínal cítit v každém záhybu těla. Jak se mu svírá hrdlo, pálí kůže a pod klíckou se začíná probouzet bezmocná touha.

Laura si stoupla doprostřed a pronesla:

„Jsem ráda, že jste přišli,“ řekla klidně, jako by vítala hosty na soukromém rautu. „Dneska si všichni přijdete na své. A tohle…“ otočila se k Adamovi, „…tohle je můj otrok. A dneska je tu pro vaše potěšení.“

Její hlas ztvrdl.
„Je připraven sloužit. Jakkoliv – ale především ústy a jazykem. Každému z vás. Bez výjimky. Bude vám lízat, kouřit, polykat. Ať s ním uděláte cokoliv – nesmí mu uniknout ani kapka. Ani zasraná kapka.“

Zvedla klíček. Lehce, mezi prsty. Záblesk. Naděje.
„Jestli vás opravdu všechny uspokojí. Jestli všechno skončí v jeho hubě a on to všechno spolyká jako poslušnej pes… pak si možná, možná, zaslouží odměnu.“

Pak si klíček pomalu zavěsila na krk. Její hlas byl tvrdý jako sklo.
„Ale jestli něco vyplivne. Jestli něco zůstane na bradě. Jestli se vám nebude líbit, jak to dělá… zůstane zamčený. Bez výjimky. Bez milosti. A hodně, hodně dlouho.“

Odmlčela se. Místnost ztichla. Všichni ji poslouchali. Všichni věděli, co se bude dít.
Laura přeletěla hosty pohledem a dodala bez jediného mrknutí:

„Využijte ho. Beze studu. Beze slitování. Dneska tu není, aby se vám líbil. Dneska je tady proto, aby vás vysál do poslední kapky.“

Smích. Šeptání. Těžké pohledy.
Adam se nadechl. Cítil, jak se mu stahuje hrdlo, pálí žaludek, jak se mu rozklepala stehna. Ale plný vzrušení posíleného pocitem studu a nejistoty přikývl.

Atmosféra v místnosti houstla. Tlumené světlo, pach potu a touhy, první syknutí a doteky. Muži odkládali zbytky oblečení, ženy sledovaly dění se zábleskem vzrušení v očích. Uprostřed toho stál Adam – nahý, v pásu cudnosti, přesně tam, kde ho Laura chtěla.

Pak mu položila ruku na zátylek. Krátký, pevný stisk.
„Dolů.“

Poslechl. Poklekl vedle pohovky, kam si právě sedal Marek.

Laura stála před nimi a dívala se. Klidná, krásná, s něčím surovým v pohledu. Přistoupila k Adamovi, pohladila ho po vlasech – a pak obrátila svou pozornost k Markovi. Pomalým pohybem mu přejela po stehně.

„Rozkuř ho,“ poručila, jako by mu říkala, ať umyje podlahu.

Adam se pohnul okamžitě. Stáhl Markovi boxerky a vzal jeho penis do úst. Teplý, pulzující, tvrdnoucí pod jeho jazykem.
Lízal ho, sál, obepínal rty a polykal ho hlouběji. Pečlivě. Marek tiše vzdychl a položil ruce na opěradlo pohovky. Všichni se dívali. Všichni věděli, že teď to opravdu začíná.

Laura stála nad nimi. Dívala se, jak její otrok kouří jiného muže. Když byl Marek tvrdý, sundala si kalhotky a beze slova si na něj obkročmo sedla. Tvrdě. Bez varování. Vklouzla si ho do sebe až po kořen. Z jejího hrdla vyšlo zasténání – hlasité, opravdové.

Začala přirážet. Tvrdě. Rychle. Každý pohyb byl ostrý, přesný. Marek jí mačkal boky, občas se snažil olíznout její prsa, ale Laura měla kontrolu. Vedla si ho. Jezdila na něm, jako by na něm jezdila stokrát.

Adam zůstal klečet. Hlavu měl nízko, tělo napjaté. Cítil, jak se mu penis napíná proti kleci, jak ho klícka tlačí, pálí, bolí. A právě v tu chvíli Laura zvedla pohled.

„Ty,“ kývla na jednoho z mužů. „Pojď sem. Chci vidět, jak se tváří, když má plnou hubu.“

Muž sebevědomě a jistě přistoupil. Jeho penis byl velký a tvrdý. Adam se otočil a otevřel ústa. Dříve, než se stačil nadechnout mu penis mu vklouzl mezi rty a bez varování mu vyplnil celá ústa. Adam se zachvěl. Dusil se, ale držel.

Mezitím Laura zrychlovala. Přirážela zběsileji, až Marek zaskučel. Všichni kolem sledovali scénu – ženu, která se nechává tvrdě šukat, zatímco její otrok kouří jiného.

Adam měl v ústech tvrdý, mohutný penis. Dusil se, sliny mu stékaly po bradě, z koutků úst kapaly na podlahu. Muž před ním ho držel za temeno, pevně, bez slitování. Přirážel mu do pusy tvrdě, bez rytmu, jen jako do otvoru. Adam lapal po dechu, ale držel.

Reflexivně zvedl ruce. Ani ne ve snaze zastavit – spíš jako zoufalý pokus si udržet aspoň náznak prostoru. V tu chvíli k němu zezadu přistoupila jedna žena. Sebejistá, dominantní a očividně silná.

Chytila ho za zápěstí. Pevně. Zkroutila mu ruce dozadu tak rychle, až mu unikl krátký výkřik. Přitiskla se mu na záda a sklonila se k jeho uchu.

„Ale ale,“ zasyčela, hlasem jako nůž. „Žádný takový, čokle. Ty se tu nebudeš bránit.“

Držela ho pevně, dokud se mu paže samy nezklidnily. Pochopil. Neměl žádné „své“ ruce. Ani „své“ rozhodnutí. Penis v ústech mu muž přirazil až k mandlím. Adam měl v očích slzy, tváře mokré od slin i hanby. Už se nevzpíral.

Laura se v tu chvíli prudce zvedla z Marka. Bez slova si sedla vedle na pohovku. Roztažené nohy. Klín mokrý, tepající. Otočila hlavu k Adamovi, stále klečícímu, s hlavou v mužském klíně, s pažemi za zády.

Ukázala prstem dolů. Přímo před sebe.
„Na kolena. Čumák blízko.“

Muž mu vytáhl penis z pusy, zanechal po sobě šňůru slin. Adam se přesunul po kolenou. Hlava nízko. Dýchal hlasitě. Pusa mu hořela, čelist se mu třásla. Došoural se k Lauře a čekal.

A pak to začalo. První muž přistoupil a bez jediného slova jí ho tam vrazil. Prudce. Hluboko. Laura vydechla a zaklonila hlavu. Všechny svaly napjaté, oči přivřené, boky připravené. Muži se začali střídat. Každý přišel, každý si vzal. Jeden za druhým. Drsně. Rychle. Laura sténala, řvala, otvírala se jim jako bezedná nádoba na sex.

Adam měl hlavu těsně u jejího klína. Slyšel všechno. Viděl každý náraz. Cítil, jak z ní stéká směs potu a šťávy. A nemohl nic. Jen pozorovat a čekat. A věděl, že až přijde ten moment, kdy z ní bude vytékat první dávka, bude to jeho úkol.

A ten přišel.

První muž začal funět. Prsty zaryté v Lauřiných bocích, přírazy prudké, tělo napjaté. Pak z ní vyklouzl, zaklonil hlavu a vystříkl. Horké sperma dopadlo na její břicho, stehna, bok. Několik silných dávek, lesklých a těžkých.

Laura roztáhla nohy ještě víc.
„Dělej, čokle. Je čas začít makat.“

Adam se sunul po kolenou k její kůži, jazykem sbíral vše, co teklo. Pachuť spermatu, slanost, její pot. Slizký mix se mu rozléval v ústech, kapalo mu z brady. Všechno muselo zmizet. Přes prsa, stehna, boky – všude, kde po ní muži zanechali své stopy.

A pak Laura mávla rukou k tomu prvnímu.
„A jeho taky. Všechno.“

Adam se přesunul, pohlédl vzhůru. Penis stále ztuhlý, postříkaný, lesklý. Vzal ho do pusy. Jazykem přejel přes špičku, obkroužil celé tělo, až k varlatům. Všechno vysál. I poslední kapku. Muž jen vydechl a stáhl se.

„Hezky,“ pronesla Laura, „protože ty už takhle nestříkáš. Nikdy bez mého svolení. Nikdy jen tak. A pokud někdy něco přehlídneš, můžeš se rozloučit se svým ptákem úplně.“

Adam cítil, jak mu klícka svírá nateklý penis, jak se bolest mísí se studem. Ale nezastavil se.

Další muž už přistoupil. Nezdržoval se. V pár tazích se udělal přímo na Lauru – sperma jí zasáhlo prsa, bradavky, skanulo mezi stehna.

„No tak,“ kývla na Adama. „Pracuj. Než to steče.“

Adam olízl bradavky, polykal, co se mu dostalo na jazyk. Mezi ňadry cítil pálivou slanost, z Laury vycházelo teplo. Vzal jí prsa do dlaní, podržel si je, aby mohl slízat všechno, co po nich zůstalo.

Laura ukázala znovu – na muže, co jí právě zneuctil tělo.
„I jeho.“

Adam bez protestu otevřel ústa. Penis mu vklouzl mezi rty, ochablý, ale špinavý. Jazykem čistil, zachytával zbytky, přejížděl přes celé tělo až dolů. Muž se usmál, chytil ho za zátylek a přitiskl ho blíž.

Laura se zasmála.
„Pěkně. Tak si tě vychovávám. Ty budeš mít výstřik jen tehdy, když ho budeš cítit v puse.“

A pak další. Jeden z mužů došel k ní, bez varování ji vzal zezadu a pár prudkými přírazy se udělal dovnitř. Laura zasténala, podržela si ho v sobě, dokud mu tělo nedocukalo.

Pak se posadila, roztáhla nohy a ukázala na Adama.

„Dočista. I to, co je ve mně. Do poslední kapky.“

Adam vklouzl mezi její stehna, jazykem se dostal hluboko. Sperma, šťávy, smíchané, tekly do jeho pusy. Nasával, lízal, dýchal nosem, i když se dusil. V puse mu bublal ten slizký mix a Laura ho jen sledovala, jak se snaží zvládnout, co mu naplnili.

Když skončil, další penis už mu byl nastaven k obličeji.

„No tak, čokle,“ řekla Laura líně, jako by zadávala pokyn ke stěhování nábytku. „Nenech je čekat. Oni tě nakrmí. A ty hezky poděkuješ.“

Adam otevřel pusu, jazyk ven, rty vlhké, odevzdané. Další muž mu do ní vklouzl a nechal ho pracovat. Adam čistil. Stejně jako předtím. A znovu. A znovu.

Každý penis, co stříkal, musel být v jeho puse. Každý výstřik musel projít jeho jazykem. Každá kapka musela skončit v jeho žaludku.

A klícka mu mezi stehny dál bolestivě škubala.

Laura seděla rozvalená na pohovce, nohy roztažené do široka, prsty zabořené do potu na stehnech. Klín měla stále rozevřený, vlhký, mokrý od všech, co ji během poslední hodiny šukali jako šlapku, kterou jim nabídla. Jeden po druhém si ji brali – bez řečí, bez dovolení. Zasunuli, vystříkali se do ní nebo na ni a uvolnili místo dalšímu. Laura jen přijímala, roztažená, vládnoucí.

Adam klečel u jejích nohou. Hlava nízko, oči sklopené, ale všechno cítil. Každý náraz. Každý výdech. Každou stříkající dávku, co se jí rozprskla po těle.

Poslední muž do ní vrazil tvrdě. Přirážel krátkými, rychlými tahy, dokud mu nezačalo škubat v těle. Laura si ho podržela v sobě až do posledního cuknutí. Udělal se hluboko do ní, zasyčel, a ona jen spokojeně vydechla.

Když z ní vytáhl penis, zůstala otevřená. Bílé zbytky sperma jí vytékaly zevnitř, táhly se po vnitřních stehnech. Laura se mírně nadzvedla, roztáhla si pysky a prstem je držela od sebe.

„Teď dočista,“ zasyčela. „Vysaj to ze mě, čokle.“

Adam se přisunul. Vdechl ten pach – těžký, ostrý, teplý. Její klín voněl potem, zneuctěním, vícero muži. Vsunul jazyk mezi její pysky. Byla plná. Plná semene, plná zvuku, plná vítězství. Jazykem nabíral zbytky z hloubky, nasával, lízal, polykal. Cítil, jak mu z toho pálí kořen jazyka. Ale dělal to. Bez protestu.

Když měl dočištěno, Laura mu zatlačila hlavu níž, ještě jednou, aby byl důkladný.

„Dobře. A teď ji,“ ukázala k ženě naproti.

Tmavovlasá žena s jiskrou v oku už čekala. Seděla na kraji sedačky, nohy roztažené, jedna ruka si pomalu hladila klitoris.
„No pojď, špíno.“

Adam se doplazil mezi její stehna. Klečel na tvrdé podlaze, kolena bolavá, čelist ztuhlá. Zabořil obličej do jejího klína. Olizoval, sál, kroužil jazykem přesně podle zvuků, které z ní vycházely. Její chuť byla jiná – ostřejší, suchá, pak najednou mokrá, jako když se protrhne hráz. Zasténala. Držela mu hlavu a třela si klitoris o jeho nos.

Adam měl tvář zabořenou mezi stehny tmavovlasé ženy. Její kunda byla horká, napjatá, vlhká – jazykem se jí věnoval s absolutní přesností, kopíroval rytmus jejího dechu, kroužil, sál, pronikal, jak nejlépe dokázal. Její tělo se třáslo, stehny mu svírala hlavu, dech se jí zkracoval.

Vtom se k němu z boku naklonila jiná žena. Vlasy rozcuchané, na rtech úšklebek, v očích pobavená lhostejnost. Stoupla si těsně k němu, položila mu ruku na temeno a trhla dozadu. Prudce. Hlava mu vyletěla z klína jeho pani.

„Přestaň na chvíli žrát, čokle,“ zasyčela mu do ucha. „Otevři hubu.“

Adam zvedl hlavu a otevřel ústa. Široce, poddajně. Jazyk vyplazený, pohled ponížený. A ona si dala záležet.

Sklonila se blíž, s lehkým odfrknutím nasála vzduch nosem – a pak pomalu natáhla a vyplivla slinu. Byla hustá, táhlá, těžká. Chvilku jí visela mezi rty a jazykem, než se konečně odpojila a dopadla do jeho pusy.

Adam cítil, jak mu dopadla přímo na jazyk, jak mu ten hlenovitý horký sliz leží v puse. Neodvažoval se zavřít ústa. Jen čekal.

„Zavři hubu a polkni,“ pronesla líně. „Ty jsi ale špinavá kurvička, viď?“

A on to udělal. Pomalu stáhl jazyk zpět, slinu převalil v ústech a s trhnutím v krku a pachutí ponížení ji spolkl.

Tmavovláska si ho zatím přitáhla zpět mezi svá stehna.
„Teď zpátky, ty kundo bez ptáka,“ procedila mezi zuby. „A dělej, dokud se mi nezatočí hlava.“

Laura sledovala výjev se spokojeným úsměvem, nohy roztažené, klín lesklý, stehna polepená a pohled vítězný.
„Paráda… konečně jsem pořádně vyšukaná, naplněná a moje děvka pořádně použitá.“

Adam měl tvář mokrou, jazyk otlačený, čelist ztuhlou. Vrátil se k lízání s tupou poslušností, i když v něm už všechno křičelo. Slzy mu stékaly z očí, ani už nevěděl proč. Bolest? Frustrace? Bezmoc?

A v klícce mezi stehny už nebylo jen napětí – byla to surová, pulzující bolest. Když jeho jazyk přivedl svou „zákaznici“ k mokrému orgasmu, snažil se zachytit do úst co nejvíc jejích tekutin. Jenže jich bylo moc. Cákaly mu do očí, po tváři, na jazyk i přes něj. Polykal, ale nestačil.

Žena si to užívala. Po výdechu se opřela o pohovku a pronesla s posměchem:
„No nevim teda, jestli je tohle úklid. Možná se ti ještě někdy povede sáhnout si na ptáka… ale rozhodně ne na toho svýho chudáčka.“

Adam neřekl nic. Jen slízával její šťávy z kůže a nakonec i z podlahy. Poctivě. Pokorně.

Byla to dlouhá, špinavá noc.





Laura se zvedla pomalu, jako královna po hostině, a obešla Adama, který klečel před ní. Hlava skloněná, tělo napjaté, klícka mezi stehny rudá a lesklá potem. Cítil její pohled – jako žhavé světlo na rozedrané duši.

Zastavila se nad ním, usrkla prosecca a pronesla klidně, hlasem, který se rozléhal jako soudní verdikt:

„Tak… milí hosté. Je čas zjistit, jestli naše děvka opravdu splnila, co měla.“

Odmlčela se. Prošla kolem něj pomalu, jako by si ho prohlížela znovu od začátku.

„Každý výstřik. Každá kapka. Měl je zachytit. Sežrat. Úplně všechno. Tak se kolem sebe povídejte – kdo se udělal, kam to šlo… a jestli to všechno uklidil tak, jak měl.“

Chvíli bylo ticho, pak první hlas.

„Já byl dvakrát. Jednou přímo jemu do huby – držel to dobře, celkem se s tím popral… i když něco mu z huby vyteklo a musel to pak slíznout zpátky.“

„Já mu to stříkl na břicho Laury. A musím říct, že lízal poctivě. Ale teda… snažil se, i když v jednu chvíli jsem myslel, že se poblije.“

Smích.

Další muž:
„Já se udělal do tebe Lauro. Pak jsem na to koukal. On to vylízal, i když jako jestli to bylo všechno fakt nevim.“

Dívka:
„Mně lízal. Dobrý. Udělala jsem se. Ale už jsem viděla šikovnějšího. A když jsem stříkala, tak jestli fakt skončilo všechno v jeho hubě... no jako pak se snažil no.“

Žena s ostrým hlasem se přidala:
„Jako teda sorry – podle mě tu někde určitě něco zůstalo. Jo, snažil se, ale možná by si měl příště přinést houbičku.“

Zas smích.

Pak hlas zezadu:
„Já mu plivla do huby a tvářil se jak pokousanej. Neřekl ani děkuju.“

Laura se na okamžik zarazila. Pak kývla.

„Takže… něco zvládl. Něco ne. Poctivost? Tak sedmdesát procent. Vášnivost? Padesát. Dokonalost? Ne.“

Otočila se zpět k Adamovi.
Její hlas ztichl.
„Slyšíš to? I když ses snažil… i když jsi slízal, polykal, držel… pořád to nestačí. Ne pro všechny.“

Adam zvedl pohled, unavený a roztřesený.
„Snažil jsem se… prosím…“

„Ptala jsem se, jesli ses snažil?“ Řekla Laura. „Není to o snaze. Je to o výsledku. A ten? Není teda asi úplně čistej.“

Obešla ho znovu.
„Tak co s ním?“ pronesla nahlas, spíš do prostoru než k někomu konkrétnímu. „Má dostat šanci? Nebo mu to všechno jen připomeneme výpraskem?“

Místnost zareagovala okamžitě.

„Já bych mu ho nechal – a hned na místě dvacet ran přes stehna. Každou za jednu připomínku, co jsme dnes slyšeli,“ ozval se hlas zpoza gauče.

„A já bych mu ho pustila,“ přidala žena s cigaretou, „ale jen na pár vteřin. Ať ho má v ruce, a pak zpátky. Bez varování.“

Někdo jiný dodal:
„Nebo mu dovolte jeden dotek. Jen jeden. A pak ho zase zamkněte. Ať si navždy pamatuje, jak chutná frustrace.“

Laura pozorovala Adama. Nechala slova viset ve vzduchu.

„Pořád úplně nevím…“ řekla nahlas, tónem, jako by mluvila k sobě. „Nevím, jestli si to opravdu zaslouží. Část z vás byla spokojená… druhá půlka si stěžuje. Lízal, čistil, polykal… ale ne všechno. Něco zůstalo. Něco chybělo.“

Pak se Laura očima zastavila u mladého páru. Oba trochu unavení, dívka s pokrčenýma nohama, on s tvrdým výrazem.

„A co vy?“
„Já ano… dvakrát. Ale on… on by se chtěl prej vystříkat ještě jednou. Prej na můj zadek. Jen tak. Poslední.“

Laura se krátce zasmála. Pohlédla na Adama. „No dobře. Tak dělej.“

Adam přikývl a hned šel směrem k nim. Dívka si klekla na všechny čtyři. Zadek vyšpulený, klín lesklý. Muž si ho přidržoval, honil ho rychle, cíleně. Adam si klekl k jejímu tělu, hlavou blízko k jijímu zadku, až cítil její teplo.

Výstřik přišel celkem rychle. Husté sperma dopadlo na její zadní dírku, na hráz i kousek dál, teklo dolů, mazlavé, lepkavé, bílé. Celý výjev byl tichý. Jen steny, dechy, šplíchnutí.

„Tak dělej, na co čekáš,“ zaznělo Laury hlasem ostře. „Máš poslední šanci ukázat, že si to zasloužíš.“

Adam jazykem zachytil první kapku, pak přejel hráz, důkladně, pomalu. Všechno slízal. Každý milimetr. Každou slanou šmouhu. Několik hostů zatleskalo. Dívka se zachvěla a zasténala.

„Mít takovýho čokla je fakt… k nezaplacení.“

Když Adam skončil s pečlivou očistou dívčina zadečku, klekl si před Lauru.
Zpocený, nahý a stále uzamčený. Obličej vlhký, rty lehce oteklé a oči kalné vyčerpáním i touhou.

„Myslím, že teď je čas se rozhodnout,“ oznámila Laura. „Má někdo pouta?“ zeptala se s úšklebkem.

Marek vytáhl z batohu policejní pouta. „Vždy připraven.“

Zatímco dva muži Adama přiváděli ke sloupu uprostřed místnosti a poutali mu ruce za zády, Laura pomalu vyndala z kabelky klíček. Přistoupila k němu, sevřela jeho penis v klícce v dlani a přitiskla se k němu.

Poté pomalu zasunula klíček do zámku.
Cvaknutí bylo tiché, skoro nepatrné. A přesto mělo váhu.

Laura se sehnula, vzala klícku do ruky a začala ji pomalu uvolňovat. Sundavala ji opatrně, s jakousi zvláštní péčí – ne proto, že by ho šetřila, ale protože věděla, co ten moment znamená.

Plast klouzal přes napjatou, citlivou kůži. Penis byl ještě částečně stažený, ale už se snažil růst. Otlaky byly jasně vidět – rýhy po obvodu, červené otisky majetku. Varlata visela plná, těžká, přetlakovaná, kůže natažená, jemně našedlá, skoro lesklá. Byl připraven. Ale taky přetížený.

Adam stiskl zuby. Ne křičel. Ale dýchal prudce, trhaně. Každý dotek byl jako elektrický výboj.

Když Laura sundala klec úplně, podržela ji chvíli v ruce. Ukázala ji hostům.

„Kolik? Deset dní?“ Pronesla tiše, ale zřetelně. „Deset dní bez výstřiku. Deset dní nadrženosti, ponížení, služby. A teď – otázka zní, jestli si to fakt zaslouží.“

Přistoupila k němu znovu. Lehce se dotkla jeho otlačeného penisu, jen konečky prstů přejela po linii žil. Adam zalapal po dechu, jeho boky sebou škubly, ale držel. Pouta pevně svázaná za zády.

Laura si dřepla. Prsty mu obemkla kořen. Její dotek byl pevný, klidný, kontrolovaný.

„Tak dobře. Pár tahů. Nic víc. Podíváme se, jak blízko jsi.“

Začala pomalu klouzat rukou. Penis se napínal pod její dlaní, tepavý, lesklý od preejakulátu, který se okamžitě začal hromadit. Adam tiše vzdychl. Vzápětí se mu napnula ramena. Čelo orosené potem. Každý její pohyb ho srážel blíž ke hraně.

„Takhle jsi mě dneska obsluhoval? Takhle jsi lízal každého z těch ptáků, co mi ho vráželi mezi nohy?“
Její hlas byl sytý, ironický.

„Ano… paní…“ zašeptal. „Prosím…“

Laura zrychlila jen o zlomek. Stačilo. Jeho tělo se napjalo. Penis cukal, varlata se stáhla až k tělu. Boky mu škubly. Oči vytřeštěné, v obličeji čisté zoufalství.

„Už jsi? Už jsi skoro tam?“ zašeptala mu do ucha. „Mám ti to dovolit? Co když to bude naposledy…?“

„Prosím… paní… prosím…“ hlesl.

Laura ho pustila a rozhlédla se po ostatních. „Ujme se snad někdo jeho uspokojení? Má někdo chuť mu poděkovat za jeho snahu?“ zeptala se se smíchem. Většina hostů, stále vzrušená z předchozích aktů, přikývla. „Trochu asi jo. Něco si zaslouží.“

Jeden z mužů pak přistoupil k Adamovi a několika pomalými pohyby mu obemkl penis. Udělal pár tahů, ne moc – jen tak, aby Adam hlasitě zalapal po dechu a zaklonil hlavu. „Za nás je to dost,“ poznamenal pobaveně.

Laura ho sledovala, pak přistoupila a vzala jeho erekci do ruky. „Pros, Adame,“ zašeptala, „pros, a třeba ti to dovolím.“

„Prosím… už nemůžu. Prosím… dovol mi to…“ jeho hlas se třásl, oči plné zoufalství. Přítomní se smáli, ale zároveň z něj nespouštěli oči. Jeho tělo bylo celé pokryté potem, každý sval se třásl touhou.

Laura ho pomalu hladila, jednou rukou si pohrávala s jeho žaludem, zatímco druhou ho držela pod varlaty. „Chceš to, že ano?“ zašeptala mu do ucha. „Chceš se udělat přede všemi?“

Adam přikývl, jeho boky se chvěly. „Ano… prosím…“

Laura kývla, spiklenecky se podívala po hostech. „Tak dobře. Ale naposledy – jste všichni spokojení?“ Po sérii přikývnutí se vrátila k Adamovi. „Vypadá to, že jsi to zvládl… možná si tu odměnu fakt zasloužíš.“

Její ruka zrychlila, Adam zasténal, jeho tělo se napjalo, boky se instinktivně pohnuly vpřed.

A pak se náhle otevřely dveře. Laura ztuhla. Ruka přestala. Hosté se otočili. Všichni zmlkli.

Ve dveřích stála vysoká žena. Černý kabát, tmavé vlasy sčesané dozadu, ostrý pohled, který propaloval místnost jako ledový nůž. Byla krásná. Ne stylizovaně – ale syrově. Neústupně. Tvrdě.

Laura se usmála. Klidně.
„Tak přece jsi přišla.“

Žena neřekla nic. Pomalu kráčela prostorem, její oči upřené jen a pouze na Adama – nahého, připoutaného, s penisem k prasknutí napnutým, v posledních vteřinách před výstřikem.

Adam se sotva nadechl. Svaly napnuté, slzy v očích. Jeho tělo viselo na hraně.

Žena došla až k němu. Zastavila se. Mlčky.

Adam jen dýchal. Třásl se. Penis mu stále stál, připraven explodovat.

Žena si ho prohlížela. Nic neřekla. Jen se dívala – na jeho nateklý žalud, na otlačené místo u kořene, na varlata těžká a pulzující. Obešla ho. Stoupla si za něj. Sklonila se k jeho uchu.

„Tak tohle je on?“
Hlas hluboký, pevný.
„Tohle je ta tvoje slavná kurvička, sestřičko?“

Laura přikývla, tiše. „Měla jsi pravdu. Měla jsem počkat.“

Sestra udělala krok zpět, ruce v kapsách.

„Slíbila jsi mi, že ho připravíš. Zamkneš. Necháš ho na nas všech, co příjdeme. A co vidím?“
Ukázala na jeho penis.
„Stojí tu nadržený jak hajzlový mop. Minutu od výstřiku. A ty ho málem necháš vystříkat, zatímco já přijdu pozdě jak idiot.“

Laura sklopila zrak.
„Omlouvám se. Neudržela jsem to. Došla jsem s ním dál, než jsem chtěla.“

Ticho. Hosté napjatě sledovali. Pak zvedla hlavu.
„Řekni, co chceš. Udělám, co bude třeba.“

Sestra chvíli mlčela. Pak ukázala bradou na Adama.

„Tohohle. Na týden. Celý se všim.“

Laura zadržela dech. To nebyl návrh. Byl to rozkaz. Pohledem jí neuhnula ani o milimetr.

Chvíli mezi nimi viselo ticho.

Pak Laura tiše přikývla. Pomalu, neochotně. Ale chápala, že dluží.

Sestra ustoupila stranou.
„Nejdřív ho ale zamkni. Tak, jak jsi slíbila.“

Adam zakňučel, prudce zalapal po dechu.
„Paní… prosím… už to nevydržím… nechte mě… dovolte mi to… jen chvilku, prosím…“

Plesk.

Facka. Rychlá, tvrdá, suchá. Ani ne prudká – přesná. Přes lícní kost.

Adamova hlava se stočila, sliny mu vystříkly ze rtů. Zalapal po dechu, zůstal zticha.

Sestra k němu sklonila hlavu.
„Nikdo tady nemá zájem o tvý sténání. Už nejsi ani člověk. Jsi jen zamčená, nadržená děvka. A budeš držet hubu.“

Laura mezitím sáhla po kleci. Přešla k Adamovi, klekla si, chytila jeho tvrdý penis do ruky. Ještě pořád cukal. Ještě pořád chtěl.

Laura si povzdechla. Přitiskla se k němu čelem.

„Promiň, čumáku…“ zašeptala. „Aspoň si mě začneš vážit. Ona na tebe hodná nebude.“

Pomalu nasadila spodní kroužek. Adam zavřel oči. Varla mu pulzovala, citlivá až ke křeči. Klec přes něj sklouzla napjatě, natlačila se zpět na známé místo, přes zarudlé, bolavé otlačeniny.

Cvak. Zámek zaklapl.

Sestra se už usmívala. Pomalu si převzala klíček a zavěsila si ho na krk.

„Díky,“ pronesla. A pak pohlédla na Adama. Upřeně.
„A neboj. Já ti tohle rozhodně neulehčím. Pro mě jsi jen špinavá kurva s klecí na čuráku, která stráví zbytek života s bolestí v koulích a prosbama, co stejně nikdo nevyslyší.“

Její hlas byl klidný. Bez výkyvů. O to krutější.

Adam stál, spoutaný a znovu zamčený. Vzrušený, ale tentokrát bez naděje na brzké uvolnění.

Laura mlčela.

Sestra si klíček zavěsila na krk, pohlédla na Adama jako na věc, kterou si právě přivlastnila.

A to je teprve začátek.