Špinavá košile (gay)

Úterek byl standardní pracovní den – pár schůzek, vyřizování e-mailů. Odpoledne mne čekala ještě jedna porada s kolegou a měl být klid. Po obědě nakoukl do kanceláře „můj kolega“ s tím, že budeme muset odpolední meet zrušit, protože si musí jít koupit novou košili na večerní setkání s klientem… Guláš k obědu si vybral svou daň a pár tečkami vylepšil kostkovaný vzor.
„Musím sebou hodit, za dvě hoďky mám být na místě,“ a už bral za kliku kanceláře.
„Počkej, tak já ti půjčím, to bude rychlejší – jen musíme skočit ke mně. Vlastně tam můžeš nechat i auto, ať s ním nemusíš do centra.“ Nápad přijal, sbalil jsem notebook a briskně jsme kolegovým autem přejeli ke mně domů.
Po příchodu do bytu jsem ze skříně vytáhl dvě vhodné košile: „Tak kterou a sundej to, namočím jí.“ Poslechl, rozepl manžetové knoflíčky, vytáhl košili z kalhot a začal odspodu košili sundávat. Nemohl jsem si nevšimnout zvětšující se boule v rozkroku.
Přijdu blíž, pravačkou rozkrok zmáčknu: „hele, kdo se probouzí.“ 😉
„Teď ne, prosím, musím ještě mrknout na dva maily a checknout program jednání!“
Dál jsem ho netrápil, ale počkal jsem, až si košili převleče a omrknul, jak si ji zakasá a při tom zároveň rukou „potěší“ svého macka. Oh, hezké…
Se slovy: „Dík moc, máš to u mne. Večer se stavím pro auto,“ zmizel z bytu. Chvíli jsem se snažil ponořit do práce, moc jsem se nedokázal soustředit – pořád mi utíkaly myšlenky k večeru, až se kolega vrátí. Aspoň jsem mu vyčistil košili.
Kolem půl desáté mi poslal zprávu, že do půl hoďky si vyzvedne auto. Nic, žádný náznak ke mnou očekávanému večernímu dobrodružství… Aspoň dal vědět a já se stihl připravit – vypláchnout, roztáhnout a ještě víc navnadit.
Zvonek, výtah a už byl ve dveřích: „Podáš mi prosím batoh?“
„Kolik jsi toho vypil,“ bylo vidět i cítit, že něco bylo…
„Asi tři piva.“
„Přece nechceš řídit…,“ nechtěl jsem ho pustit.
„Musím, ráno vedu děti do školky, manželka jde brzo.“
„Pojď dovnitř, napiš ženě, že přespíš a brzo ráno přijedeš, abyste se vystřídali. Takhle nemůžeš jet.“
Ten pohled mluvil za vše: sice věděl, že mám pravdu, ale nechtěl jen tak ustoupit. Nicméně vstoupil a nabídku na kafe neodmítl. Sedl jsem si vedle něj na gauč a během popíjení kafe mu pokládám ruku na stehno.
„Mám to u tebe, viď?“ Zlobivě na něj koukám…
„Dneska ne, prosím, dyť víš, že se snažíme o další dítě, tak se musím šetřit. Blíží se plodné dny.“
„Říkal jsi, že jde na ranní, tak si beztak zašukáš nejdřív zítra večer. A cítím, že zájem by byl,“ boule mu narostla 😉.
Na odpověď, na protest, na nic jsem nečekal… kleknu, rozepínám mu kalhoty, mírně mi pomůže a už jsou u kotníků. Penis beru do pravé, levou podeberu varlata, párkrát pomačkám, stáhnu předkožku, olíznu naběhlého žaluda a už kouřím. Rukou mi tlačí hlavu a udává tempo. Je neskutečně tvrdej. Strhnu si kraťasy, otočím se ke kolegovi zády a nasedám… zajel na poprvé – dobře jsem se roztáhl 😉.
Rajtuju, kolega mne chytá za boky a určuje hloubku přírazů – až se koule o sebe bouchají. Začíná hekat, chci aby vydržel. Měníme polohu – jdu na koníčka, zmírním tempo. Místo nahoru a dolů se pohybuju dopředu a dozadu. I tak zrychluje hekání, napíná břišní svaly a v obličeji je vidět, že je na krajíčku. Ještě ne… Sesedám, dáme krátkou pauzu.
Dopil kafe a pokračujeme. Přesunu se na čtyři, zajíždí do mne až na doraz, úplně vytáhne a znovu žaludem prostoupí svěračem až na doraz, po koule. A znovu. Vytáhne, nabodne a zase zcela vytáhne. Opakuje se to asi pětkrát až dorazí s ještě větší silou a přejde do rychlého, drsného šukání. Oba hekáme. Naráží mi do prostaty, až se mi začíná točit hlava rozkoší.
Už je zase na krajíčku. Tentokráte já přirazím a zastavím ho. Ještě ne… Znovu změníme polohu – tentokráte si lehám na záda na stůl, on mi roztáhne nohy, zasune, lýtka si opře o ramena a znovu do mne buší. Moje péro a koule skáčou. Teču. Kolega má v očích chtíč, který jsem u něj snad ještě neviděl. Přidává na intenzitě. Vždy zasune až na doraz a jede jak šicí stroj.
Už zaklání hlavu, spouští moje nohy, pravačkou vytahuje svého macka a kropí mi břicho. Respektive první dávka mi pleskne na krku, druhá na prsou, třetí, čtvrtá a pátá končí na břiše. Honí, šourek se mu stále stahuje. Takhle zcákanej jsem dlouho nebyl.
„Hustý, to je skoro na wapku,“ říkám.
„Ty vole, díky. Se nediv, pět dní jsem se neudělal, hezky jsi mne rozparádil.“ Prstem nabral hustou smetanu a dal mi líznout. S chutí jsem přijal 😉.
Kapající péro mi otřel o stehno a šli jsme do sprchy. Pořád mu stál, tak jsem ho ještě chvíli pokouřil, ale už se neudělal. Blížila se půlnoc a s vidinou ranního vstávání jsme zalezli do postele. Oba jsme usnuli defacto hned.
Budík v pět… je budík v pět. Řeklo by se: zbytečně brzo, vstávat se nikomu nechtělo a přeci… jeden stojan v posteli byl. Využil jsem chvilky, než se kolega zcela doprobral a svou lačnou pusou jsem se vrhnul na jeho stožár.
„Ty grázle… prosím rychle, musím do deseti minut odjet,“ odmítal? Nebo spíš nadrženě žadonil? Zapojil jsem i ruce a během chvilky orálo-honění a tlačení na hráz mu začalo cukat. Po včerejšku jsem čekal menší dávku, takže jsem tak tak kolegova macka povytáhl, aby mne svou salvou neutopil. Chutnal výborně, hustý tak akorát.
Rychle dokouřit, dočistit a snad ani ne za minutu mi se širokým úsměvem ze dveří hlásí: „Tak za chvíli v kanclu!“ Oblékl se tak spěšně – péro mu v kalhotech ještě stálo – a už byl pryč.
Při snídani jsem našel jeho trenky zapadlé pod gaučem. Úplný poklad - zabořil jsem do nich nos a nasál vůni svého milence. Košili si vzal naštěstí správnou 😉.
Dopoledne se stavil u mne v kanceláři, ještě jednou poděkovat „za včerejšek“.
„Já děkuju… jo a něco sis zapomněl,“ usmívám se a pohledem do jeho rozkroku dávám jasně najevo, co myslím.
„Já vím, musím si je vyzvednout. Ale dnes ne, večer plním manželské povinnosti,“ řekl až skoro šeptem. Opravdu se začervenal?
Trenky jsem mu mohl vrátit hned – měl jsem je celý den na sobě. Po příchodu z práce jsem si udělal chvilku pro sebe a při představě, jak „můj kolega“ teď asi klátí svou ženu… stejně, jako mne včera, jsem ty vzácné trenky naplnil svou smetanou.