Bar a Salónek

Byl teplý letní večer. V baru to bzučelo životem – smích, sklenky, tlumená hudba.
Seděla jsem u malého stolku sama nohy překřížené, led v drinku pomalu tál. Měla jsem na sobě lehké šaty na ramínka – splývavé, hladké, tenké jak šepot. Když jsem se pohnula, látka se přelévala po kůži, odhalovala víc, než by měla. Výstřih hluboký, ale ne vyzývavý. Ne… spíš nebezpečně přitažlivý.
Moje prsa byla plná, pevná, v tom výstřihu téměř hříšná. Každý nádech je nadzvedl, každý pohyb udělal z pohledu zážitek. Měla jsem je ráda. A věděla jsem, že když se díváš, nespustíš z nich oči.
Vlasy jsem měla volně rozpuštěné, prameny mi padaly do klína, když jsem se naklonila k drinku.
Přisedl sis bez zeptání. Jen pohled, krátký úsměv a slovo:„Zajímavá volba místa.“
Tvoje oči se mi vpíjely do těch mých. Silné ruce, mužná tvář, trochu ostrosti v pohybech. Byl jsi jako někdo, kdo ví přesně, co chce – a už dávno si to představoval.
„Zuzka,“ řekla jsem. A ty jsi vzal mou ruku, přiložil ji ke rtům. Ne dotek – přivlastnění.
Tvůj prst se sotva znatelně otřel o mé stehno. Jen záminka. Sledoval jsi, jak se usmívám, jak hraju s okrajem výstřihu. Každý dotek byl o vteřinu delší, než by měl být. Vzduch mezi námi houstl.
„Naproti je klub,“ zašeptal jsi mi k uchu, tvé rty těsně u mé kůže. „Ne pro každého. Ale znám majitele.“
Nevěděla jsem, proč říkám ano. Ale vstala jsem, nechala se ti zavěsit na paži, cítila sílu v tvém vedení. Byla jsem jak na provázku – a zároveň ráda.
Dveře byly těžké, nenápadné. Ostraha nás pustila okamžitě, tvé jméno mělo váhu. Uvnitř šero, kůže, tlumené světlo a zvláštní ticho, ve kterém bylo slyšet vše – šepot, smích… i tlumené vzdechy.
Dostali jsme masky. Šampaňské. Box s hlubokými sedačkami.
„Tady tě chci,“ řekl jsi tiše, když jsi mě usazoval vedle sebe. Rukou jsi mi sjel na stehno. Výstřih mi odhaloval víc, než by měl. A tvoje prsty – zkušené, odvážné – mě už dávno přestaly jen hladit.
Zavzlykám, když mi sevřeš ňadro. Nečekám ten tlak. Není jemný. Není opatrný. Je drsný, vlastnický, hladový. Tvůj palec přejede přes ztuhlou bradavku a stisk se ještě prohloubí. Zastavím dech. Tělo mi zareaguje dřív než mysl. Hrudník se mi napne proti tobě, jako bych ti ho chtěla nabídnout úplně celý.
Látka šatů je mezi námi, ale jako by tam nebyla. Cítím každý detail – tvoje prsty, jak mě drtí, jak si mě berou. A v tom dotyku není ani vteřina nejistoty. Jen touha. Moc.
Políbíš mě.
Ne jako někdo, kdo žádá svolení. Ne jako někdo, kdo si není jistý. Tvoje ústa se na mě přisají s naléhavostí, která mi vypne záda. Je to polibek, který mě nutí zapomenout na prostor, lidi, pravidla.
Tvůj jazyk je hluboko v mých ústech. Naráží do mého. Nutíš mě přijmout tvůj rytmus. Tlak tvých rtů, vůně tvého dechu, tvrdost tvé dlaně na mém prsu – všechno se ve mně míchá do jediné vlny, která mě žene přes okraj.
Ztrácím se v tom. V tobě.
Podléhám ti, ne proto, že musím, ale protože chci. Protože to v tuhle chvíli nedává smysl jinak. Moje kůže se napíná pod tvými doteky, moje tělo se ti podvoluje.
Bez varování mě stáhneš dolů na sedačku. Tvůj pohyb je rozhodný, pevný, žádné váhání. Tělo mi dopadne na měkké kožené polstrování a šaty se mi vyhrnou nad boky, aniž bych stihla cokoli zadržet nebo upravit. Nechávám to tak. Chci to tak.
Ležím. Nohy roztažená. Vzduch je studený na mé rozevřené kůži, ale tvé ruce jsou horké. Silné. Najednou jsou všude. Roztahují mi stehna, svírají zadek, hrají si se mnou jako s hračkou, která už dávno přestala mít kontrolu.
Tvůj dech dopadá na moji vlhkost, na moji otevřenost. Cítím, jak mě sleduješ. Jak vnímáš každý detail. A pak… první dotek. Jazyk. Nečekám, jak rychle a hluboko zajede. Jak bez váhání ochutnává moji touhu.
Zachvěju se. Prohnu. Tvoje prsty se přidávají. Jeden. Dva. Dráždíš mě jazykem a přitom pomalu, ale neúprosně, zasouváš prsty dovnitř. Každým pohybem víc. Hlouběji. Nenecháš mi prostor vzít dech.
Mokro je všude. Cítím, jak mi teče po stehnech, jak moje tělo odpovídá bez rozmyslu. Je to surové. Syrové. Skutečné.
A pak se nakloníš blíž. Tvoje rty těsně u mé kůže. Jazyk už hluboko ve mně, prsty pracují, a ty mi do toho šeptáš hrubě, zastřeně:
„Zvíře.“
Zatnu prsty do sedačky. Neuhnu. Chci to slyšet znovu. Chci, aby to ve mně zůstalo. Ne jako urážka, ale jako rozkaz. Přiznání. Pravda. V tu chvíli totiž jsem přesně to, co ve mně vidíš.
Tvá ruční práce pokračuje. Tlačíš, roztahuješ, objevuješ. Jsem ti vydaná, kolena se mi třesou, šaty shrnuté až k pasu, vlasy mi padají do obličeje.
.
Lidé kolem se zastavují. Ne proto, že by byli pohoršeni. Právě naopak. Jsou fascinovaní. Vzrušení. Dívají se beze slov, někteří si tisknou dlaně do klína, jiní hladí své partnery, nebo jen sami sebe, v tichém rytmu, který udáváme my dva.
A pak přestaneš.
Bez slova mě zatlačíš na záda. Nechám se. Poddám se tvé síle a dopadnu na měkkou sedačku, nohy roztažené, šaty shrnuté až k pasu. Hrudník se mi prudce zvedá, rty mám pootevřené, tvář lesklou od slin a chtíče.
Sedneš si nade mě. Ne vedle – přímo nad můj obličej. Tvé kolena se opřou po stranách mé hlavy, tvoje stehno mi lehce tiskne vlasy k sedačce. Jsi nade mnou jako hrozba. Jako bůh. Tvůj úd je tvrdý, žilnatý, visí těžce před mýma očima a ani se nehneš, dokud k němu sama nevzhlédnu.
A já to udělám. Dívám se na tebe s rozevřenýma rtama, rozmazanou rtěnkou, slzami v koutcích očí. Jazyk vyplazuju pomalu, nabízeně.
Tvá ruka se mi vplete do vlasů a přitáhne mě výš. Nedáváš mi na výběr. Vklouzneš do mých úst okamžitě, hluboko, až mi hlava ztěžkne. Přirážíš rovnou. Tvrdo. Rytmicky. Tvoje boky se houpou nade mnou a já jen držím – dusím se, lapám po dechu, slzy mi tečou po spáncích do vlasů.
Tvé varlata mi narážejí do brady. Tělo se mi propíná, hrudník se zvedá s každým vzdechem. Slzy a sliny se míchají, stékají mi po tvářích, po krku, mezi prsa. Mám chuť, bolest i slast v jednom jediném okamžiku.
Když mě vytáhneš, pramen slin se táhne z mé pusy k tvému žaludu. Lapám po vzduchu, jako bych právě vylezla z hluboké vody. Obličej mám zrudlý, ústa otevřená, rty lesklé, a přesto se na tebe dívám. S klidem. S otevřeností. S přáním.
Chci víc. A ty to víš.
„Na stůl,“ rozkážeš. Tón tvého hlasu je klidný, ale nekompromisní. Není v tom prosba. Není v tom otázka. Jen rozhodnutí, které už dávno padlo – a které já beze slova přijímám.
Zvedám se. Kolena se mi trochu třesou, když se sunu ze sedačky. Cítím, jak mi šaty kloužou po bocích, jak mám mezi stehny horko, vlhko, stopy tvých rukou, úst, jazyka.
Předkloním se nad nízký stolek, ruce se mi opřou o jeho hranu, chladnou a tvrdou. Skleničky se při mém dotyku lehce rozezní. Nahý hrudník mi visí dolů, prsa se mi houpou s každým nádechem. Cítím, jak látka šatů sklouzává ještě níž, až zůstávám v podvazcích a ničem jiném.
Tvůj pohled mě pálí na zádech. Vím, že si mě prohlížíš. Pomalu, systematicky. Jak se přede mnou skláním, jak jsem rozevřená, jak se nabízím. Vědomě. S rozkoší.
Slyším, jak se přibližuješ. Cítím, jak se tvé tělo těsně dotýká mého. Tvůj úd se mi otírá o zadek. Tvrdý. Těžký. Horký.
Tvoje ruce mi sevřou boky. Držíš mě. Hmatatelně. Drsně. Předkloním se víc. Vědomě vystrkuju zadek. Rozevírám stehna, dokud nejsi přesně tam, kde mě chceš.
Nade mnou se sklání ticho. Všichni v místnosti to sledují. Ale v tu chvíli existuješ jen ty a já. Ten rozkaz. A moje odpověď.
Poslechla jsem.
Tvůj dech se opírá o moje bedra. Rukama mi ještě víc přitáhneš boky k sobě. Silně. Drsně. Prsty se mi zarývají do kůže a já sténám dřív, než se mě vůbec dotkneš tím jediným, co mi v tu chvíli visí nad klínem jako hrozba.
Tvůj úd se pomalu otírá o moje rozevřené pysky. Pomalu, záměrně. Nepronikáš hned. Jen si mě zkoušíš. Cítím každý žilnatý detail, každý záchvěv tvého těla. Otíráš se o mě nahoru a dolů. Přes poštěváček, přes vstup do mé kundy. Pak zpět. A znovu.
Svírám hranu stolu prsty. Prsa se mi houpu pod tělem, bradavky tvrdé, kůže rozpálená. Celé tělo čeká. Napjaté. Otevřené.
A pak přichází ten moment.
Bez varování zatlačíš boky vpřed a vrazíš ho do mě najednou. Hluboko. Brutálně. Hlasitě vykřiknu – ne bolestí, ale překvapením, naplněním, tím živočišným, syrovým vtažením.
Držíš mě pevně, přitisknutou k sobě. Dáváš mi vteřinu, abych si uvědomila, co se právě stalo. Jak plná jsem. Jak mě celé tvoje tělo svírá. Jak nemám kam uhnout.
A pak začneš přirážet.
Tvrdě. Hluboko. Rychle.
Každý příraz je rána. Zvuk těl narážejících o sebe. Stůl se chvěje pod mým tělem, skleničky cinkají, jedna se převrátí a pomalu se z ní rozlévá zbytek šampaňského. Lidé kolem nás tiše sledují. Dýchají s námi. Někteří sténají. Jiní se už dávno začali dotýkat.
Ale cítím pohledy. Cítím ten vzduch nasycený pozorností.
Těsně vedle, ne víc než tři metry od nás, sedí pár. Starší, možná kolem padesátky, ale naprosto nepřehlédnutelní. Oba v černém. On má ostře řezanou tvář, stříbrné vlasy, oči, které tě propalují skrz, i když neřeknou jediné slovo. Ona má dlouhé nohy, rudé rty, prsa, která se houpou v černé krajce, a úsměv, který ví přesně, co se děje – a proč je to krásné.
Neskrývají se. Sledují nás.
Její ruka spočívá na jeho stehně. Dlouhé prsty s prstenem pomalu jezdí po jeho kalhotách. On má v ruce skleničku a dívá se na mě, když mi zajíždíš znovu hluboko do těla. Nevypadá pohoršeně. Vypadá, jako by ochutnával. V duchu. Možná si představuje, jak bych sténala pod ním.
Naše oči se na chvíli střetnou. Moje a její. A já vidím… pochopení. Jako by přesně věděla, co cítím. Jak chutná být takhle poddaná. A taky vím, že jí to vzrušuje.
Zasténám ještě hlasitěji. Trochu pro ni. Trochu pro tebe. A trochu pro ten fakt, že mě sleduje někdo, kdo mi rozumí.
„Vidíš je?“ zašeptáš mi k uchu. Tvůj dech je horký, slova mě studí v kůži.
Jen přikývnu. Sevřeš mě ještě pevněji a začneš přirážet pomaleji, ale tvrději. Víc teatrálně. Víc pro ně. Víc pro mě.
Publikum se mění v součást hry.
A já začínám tušit, že tahle noc nebude jen o nás dvou.
Tvá pánev mi naráží mezi stehna s neúprosným rytmem. Těla pleskají o sebe, prsa se mi houpou v tempu přirážení, celý stůl se chvěje a kolem nás se šíří ten syrový, vlhký zvuk rozkoše. Někdo vzdychá poblíž. Jiní si už dávno dovolili víc.
Ale pak… náhle zpomalíš. Zastavíš se.
Tvůj úd ještě pulzuje hluboko ve mně, ale tvé ruce už mě nechytnou tvrdě. Jen mě drží. Hladíš mě. Pomalu. Přes bedra. Po bocích. Po zádech.
Vychutnáváš si to, jak se třesu.
A pak ho vytáhneš.
Zasípnu. Jakoby mi něco bylo náhle odebráno.
Tvoje ruce sklouznou na můj zadek. Roztahuješ ho, hraješ si s ním. Dlaně těžké, prsty klouzavé. Kroužíš kolem mého análku. Tlačíš, ale ne vnikáš. Jen dráždíš. S každým pohybem víc. A víc.
„Vrať se se mnou,“ šeptáš mi.
Jen přikývnu, téměř nevědomě. Jako bys mě měl omotanou kolem prstu. A máš.
Vezmeš mě za ruku a vedeš zpět k naší sedačce. Lidé sledují, ale ty se nezastavíš. Sedneš si jako král, rozkročíš nohy. Dáš pokyn pohybem ruky.
Zastavím se před tebou. Nahá, rozevřená, mokrá. Dýchám rychle, prsa mi stoupají s každým nádechem. Ty se skloníš, stáhneš mě k sobě, ale ne hned na klín. Ne. Nejprve mě otočíš zády k sobě a hladíš po zadku. Pomalými, jistými tahy.
Tvůj prst znovu sklouzne do rýhy mezi půlkami. Jemně, znova a znova, až cítím, jak se napínám. Jak se moje tělo chvěje v očekávání. A pak…
Plác!
Tvá ruka dopadne přesně. Ne moc silně. Ale přesně. Prdel mi hoří, tělo cukne, zalapám po dechu.
„Dosedni,“ přikážeš.
A já… poslechnu.
Pomalu si dosedám na tvůj klín. Zády k tobě, šaty shrnuté až do pasu, horká kůže na kůži. Cítím tvůj dech na zádech, tvé dlaně na bocích, tvé stehno pod mým. Tvůj úd se tiskne mezi moje půlky, tvrdý, napjatý, horký – jako by sám dýchal. Nasměruješ mě. Jednou rukou mě držíš pevně, druhou si mě navádíš přesně tam, kde mě chceš. Je to pomalé, záměrné, trestající.
Cítím špičku tlačící na můj těsný otvor. Svírám čelist. Vzduch se mi zadrhne v krku. Pomalu se sunu dolů. Tlak je obrovský. Bolí to a zároveň mě to pohlcuje. Tvůj úd si razí cestu dovnitř. Centimetr po centimetru. Brutálně, ale řízeně. Ovládáš mě, nepouštíš mě, jen mě stahuješ dolů, jako bys věděl, že se i přes všechno napětí sama nepřestanu sunout.
Heknu. Nahlas. Nesnažím se to skrývat.
Když jsi celý uvnitř, zastavím se. Lapám po dechu, zvracím hlavu dozadu na tvé rameno, opírám se o tebe. Cítím každý kousek tvého těla v sobě. Jsem těsná, roztažená, přetékám v pocitu plnosti a naprosté odevzdanosti.
A pak začnu pohybovat boky. Pomalu. Krátké tahy. Vzdychám. Každý pohyb je silnější, než bych čekala. Tvůj úd klouže hluboko v mém zadečku, každé zaboření mi trhá dech z plic, ale já se nechci zastavit. Opírám si nohy o tvá stehna, abych mohla jet víc. Hlubší pohyb. Tvrdší. Rukama se držím tvých stehen, ty mě pevně svíráš za boky a necháváš mě pracovat. Diktovat si rytmus. Ale jen na chvíli.
„Ještě,“ šeptám. Skoro prosím.
A ty mi rád vyhovíš.
Tvůj úd si razí cestu do mého zadečku. Je to tlak. Obrovský. Cítím každý milimetr. Každou žílu. Každý tep tvého vzrušení, jak si mě rozevíráš, pomalu, ale neúprosně. Heknu, zadržuji dech, čelo mám stažené, oči přivřené.
Je to moc. A zároveň přesně to, co chci. Co potřebuju.
Tvé ruce mi svírají boky, pevně, vedou mě. Nedovolíš mi přestat, nedovolíš mi vycouvat. A já se nechci bránit. Chci, aby ses do mě celý ztratil. A ty to děláš. Pomalu. Brutálně. Až jsem celá naplněná. Těsná. Pulzující.
Jsem na tobě naražená až po kořen. Tvůj úd mi napíná tělo zevnitř. Je to přetížení smyslů. Můj dech je trhaný, tváře mi hoří, prsa se mi chvějí s každým nádechem. Bradavky jsou tvrdé, zrudlé, lesklé potem. Cítím se syrová, rozevřená, a zároveň neuvěřitelně živá. Když se podívám před sebe, vidím je. Ten pár.
Přistoupili blíž. Už nejsou na sedačce. Jsou jen kousek od nás, ne víc než na dva kroky. Sledují nás bez jediného slova, jako by byli součástí téhle hry od začátku.
Muž stojí klidně, vzpřímeně, ruce volně podél těla, ale jeho pohled je soustředěný, temný. Vpíjí se mi přímo mezi nohy. Sleduje všechno – jak se na tobě pohybuju, jak se můj zadeček napíná při každém tvém přírazu, jak se tvůj tvrdý úd znovu a znovu zasouvá do mého těsného otvoru. A pak ještě níž.
Dívá se na mou vlhkou, rozevřenou kundičku, která se při každém pohybu chvěje pod tlakem. Sleduje mou hráz – tu tenkou, napjatou kůži mezi ní a tvým vtírajícím se ocasem – jak se napíná a stahuje, když do mě zajíždíš zespodu. Ten pohled je jako fyzický dotek. Studí i pálí zároveň.
Vedle něj stojí ona. Její oči jsou přivřené, rty vlhké, rozechvělé. Sleduje mé prsa. Jak se houpou, jak rudnou, jak se bradavky vypínají k jejím očím, zduřelé, lesklé potem a napětím. Cítím jejich touhu. Svírá mě to. Vzrušuje. Dělá to něco zvláštního s mou hlavou. Nejsem už jen pro tebe. Jsme výkladní skříň chtíče, syrová, živá, otevřená.
Ona se konečně pohne.
Bez jediného slova si přejde blíž. Je tichá, ladná, má pohyb jako kočka. Klekne si vedle nás na sedačku, a pomalu se nakloní k tobě.
Její pohled je klidný, temný, ale její tělo říká všechno. Nahne se a přitiskne svá prsa o tvé rameno. Jsou pevná, kulatá, jen lehce skrytá za krajkovou látkou, která nemá žádnou šanci jim v tom pohybu zabránit. Tře se o tebe, pomalu, smyslně, jako by tančila.
Ty nezastavuješ. Tvoje ruce stále svírají moje boky, tvůj úd se dál zanořuje hluboko do mého zadečku. Ale zvedáš hlavu. Díváš se na ni.Ona jazykem přejede po tvé čelisti. Pomalu. Mokrý, smyslný tah od brady k lícní kosti. Vzduch mezi vámi je nabitý. Její rty se přiblíží k těm tvým, zastaví se těsně… a pak se setkají. Políbíte se. Drsně. Vášnivě. Ne pomalu, ne váhavě – je v tom hlad, touha, dominance. Dvě postavy, které si navzájem rozumí bez jediného slova. Jazyk proti jazyku, rty proti rtům. Tvůj dech se zrychluje. A já, přiražená na tvém klíně, s tvým tvrdým ocasem hluboko v sobě, to všechno cítím. Celým tělem.
Tichá domluva. Beze slov. Jako když si dva zkušení hráči předají signál těsně před tím, než rozehrají hru. A já? Já jsem vaše figurka. Vaše fenečka. Přesně, jak to pojmenovala. Cítím, jak mi zrudnou tváře, a přitom zůstávám rozevřená na tvém klíně, zadeček ti stále nabodnutý na tvrdý úd, kundička vystavená, vlhká, pulzující.
A pak to přijde.
Plác!
Ostrý zvuk. Přesná rána přes moji roztaženou kundu. Zasyknu. Tělem mi projede šok. Směs překvapení, vzrušení a něčeho syrově animálního, co mi vyrazí dech.
Nezastaví se. Zdvihne ruku znovu, ale místo další rány se její prsty přesně zacíleně zaboří do mého klína. Najde ho okamžitě. Můj poštěváček. Tvrdý, nateklý, touhou úplně zduřelý. Dva prsty ho zachytí zespodu a stáhnou ho dolů. Dlouze. Ne šetrně. Zatáhne za něj tak, že mi cukne celé tělo. Vydechnu ostře, v očích se mi zatmí. Prudká vlna bolesti přechází ve slast. Je to příliš. A zároveň přesně to, co chci. Drží ho natažený, zatnutý, napnutý jako strunu. Pak začne. Třením. Krátké, drsné kroužení. Neúprosné. Bez pauzy. Je to syrové. Přesně mířené. Každý pohyb je rána rozkoše.Tvoje ruce mi dál drží boky, přirážíš pomalu, ale tvrdě, hluboko. Tvoje péro se mi vrývá do zadečku, zatímco její prsty pracují mezi mýma nohama. Tělo se mi chvěje. Prsa se mi zvedají s každým výkřikem, bradavky pálí. Kůže hoří. Hlava mi padá dozadu na tvé rameno. A já… ztrácím pojem o světě. Jsem jen klitoris. Kunda. Zadek. Tlak. Péro v sobě. Prsty na sobě. A jejich pohledy. Tebe. A jí.
Tvůj úd mi roztahuje zadeček silnými, rytmickými přírazy, které mi cukají celým tělem. Nemilosrdný. Moje tělo se vlní na tobě, vlasy mi splývají po zádech, hlavu mám zakloněnou, rty pootevřené, oči kalné. A prsa… moje prsa skáčou na hrudi s každým přírazem. Jsou těžká, rudá, ztvrdlá rozkoší. Bradavky tvrdé jak kámen, lesklé potem. Každý jejich pohyb volá po dotyku.
Její prsty dál drtí můj poštěváček. Nedává mi přestávku. Nedává mi úlevu. Tahá za něj, tře ho, mačká a svírá ho, jako by ho chtěla vyždímat. Každé její kroužení mě tlačí blíž k výbuchu.
A on… Ještě stále stojí. Blízko. Hledí na mě, na nás, na to, jak se lámu mezi bolestí a rozkoší. Celou dobu klidný, vzpřímený, bez jediného slova. Jen oči, které se vpíjejí do mé rozevřenosti.
A pak začne jednat.
Pomalu si rozepíná sako. Ticho kolem nás zesílí, i když hudba v pozadí hraje dál. Všichni, kdo nás sledují, cítí, že se něco mění. Neukazuje obličej. Jeho škraboška zůstává. Ale tělo... to mluví za něj. Pod sakem má jen kůži. Vypracovanou. Pevné břicho, hladká hruď, hluboký dech. Každý sval na něm je přesný. Tělo, které není o parádu, ale o sílu. A kontrolu.
Zůstane stát. Nepospíchá. Jeho oči sledují, jak se na tobě vlním, jak mám tvůj úd hluboko v zadečku. A pak se podívá tobě do očí.
Nepotřebuje mluvit. Vy mu rozumíte.
A já?
Já už se jen chvěju.
přistupuje blíž. Beze slov. Beze spěchu.
V jedné ruce drží své přirození. Velké. Silné. Vztyčené, pulzující. Jeho dlaň ho svírá u kořene, žilnatý tvrdý úd se leskne vzrušením i napětím, které z něj vyzařuje. Je to zbraň i slib. Není třeba říkat nic.
Jednu nohu zvedne a položí na sedačku, přímo vedle mě. Jeho stehno je těsně u mého těla, cítím jeho teplo, jeho přítomnost. Jeho pohled se vpíjí do mé kundičky. Do té rozevřené, pulsující, mokré skulinky, která celou dobu zůstávala prázdná. Až doteď.
Pak ucítím jeho žalud. Měkký na dotek, a přesto tvrdý tlakem. Pomalu s ním přejíždí po mé kundičce. Shora dolů. Dlouhý tah. Přes poštěváček, přes rozevřený vstup, až k hrázi. Pak znovu nahoru. Pomalu. Dýchám přerývaně. Mé tělo se napíná, kundička tepe v očekávání.
Vedle nás, jeho partnerka poklekne. Přesně ví, co dělat. Prsty mi roztahují pysky, jako by odkrývala to nejvzácnější. Rozevírá mě, drží mě otevřenou, mokrou, připravenou.
„Tady …“ zašeptá.
Zpomalíš. Zastavš. Zůstáváš hluboko ve mně, napnutý, těsný. Ale jen držíš. Díváš se přes mé rameno, sleduje každý milimetr, jak se nový žalud dotýká mého vstupu.
Cítím, jak se špička tlačí na otvor. Všechno se zastaví. Ticho. Dech. Vzduch mezi námi hučí napětím. A já… jsem mezi vámi.
Drží mě rozevřenou. Prsty na mých pyscích, jeho žalud přitisknutý přesně na můj vstup. Napětí je těžké, téměř nesnesitelné. Každý další nádech pálí. Můj klitoris pulzuje, kundička se svírá naprázdno. Tělo prosí, mozek křičí.
A pak zazní jediný hlas. Hluboký, ženský, jistý. Její.
„Zaraž jí ho tam.“
Ne prosba. Rozkaz.
A on poslechne okamžitě.
V tu samou vteřinu mě chytnou tvrdé mužské ruce. Jeho levá se zaryje do mého boku, ale pravá — ta se natáhne dopředu, sevře moje ňadro. Silně. Bez varování. Prsty se mi zaboří do masa, palec se protlačí proti tvrdé, napjaté bradavce. Zasténám bolestí i rozkoší zároveň.
A v tu chvíli... přirazí.
Žalud prorazí můj vstup jedním brutálním pohybem. Celý. Až po kořen. Tvrdý, horký, hluboký. Můj klín se naplní, roztáhne, rozechvěje. Kundička se mi stahuje kolem něj, tělo se snaží zpracovat náraz. Ale je pozdě. Je ve mně. Celý.
„Aahh—!“ zaječím, hlasitě, syrově. Ne ovládnutě, ne záměrně. Je to výkřik vyražený zevnitř, z dělohy, z nervů.
Cítím Vás oba. Tebe hluboko v mém zadečku, napnutý, horký, tvrdý. A jeho v mojí kundičce. Tvrdý jako kámen, pulzující, silný. Jsem naplněná. Rozevřená. Přetékající.
Jeho ruka pořád svírá moje prso, jeho dech mi pálí kůži. Ona klečí vedle nás, oči přivřené, sleduje to s klidnou, ale vzrušenou intenzitou. Ruka jí klouže po stehně, ale její pozornost je na mně. Na nás. A já jsem jen tělo. Rozechvělé, ovládané, používané. A šíleně, neovladatelně vzrušené.
Začínáte se hýbat.
Jeden v mé kundě. Druhý v prdeli.
Roztahujete mě. Tvrdě. Bez milosti.
Vaše péra se ve mně střídají. Tlačíte mě z obou stran, rozdělená jen tenkou, napjatou stěnou masa, která pulzuje každým přírazem. Cítím vás. Celé. Tlak. Tření. Každý tvrdý centimetr. Moje díry jsou plné. Napnuté. Zpocené tělo se mi chvěje mezi vámi, jako bych už nepatřila sobě. Jen vám. Střídáte se v tempu – jeden zajíždí hluboko, druhý se stahuje a pak mě střídá. A znovu. A znovu.
Cítím, jak se mi ta hráz mezi vámi napíná, jak mi uvnitř vibruje maso, které nemá kam uhnout. Vaše péra se skoro dotýkají. A já jsem mezi vámi. Vzdychám, hekám, nemám slova.
Jsem použita. Rozevřená. Tlačená zevnitř, zepředu, zezadu. Moje kundička čvachtá. Mokrá, rozevřená, hladová. Tvůj úd do ní zajíždí na doraz a já ho cítím, jak se mi dere do dělohy, jak si dělá místo. A vzadu… druhý tlak. Ten tvrdší, hrubší. Můj zadeček je roztáhnutý do krajnosti, každé zaboření pálí, tahá, a přesto mě žene do šílenství.
Prsa se mi houpou, bradavky pálí, dech se mění v přerývané vzlyky. Jsem celá zpocená, tělo se mi leskne jako po dešti. Tváře mám zrudlé, kůže citlivá na každý dotek, každý pohled. A mezi stehny… klitoris. Tvrdý, nateklý, přecitlivělý.
Její prsty ho nenechávají na pokoji.
Pořád tam je. Stále mě drží. Její ruka na mém klíně, prsty přesně tam, kde jsem nejzranitelnější. Kde už nejsem schopná nic skrývat. Její dlaň mě nutí prožívat víc, než dokážu zvládnout. Tře mě dál – rytmicky, neústupně, s vědomou tvrdostí. Tlačí na mě, krouží, hraje si s tím bodem, který ve mně drží celý svět pohromadě… a teď se rozpadá.
Tlak v podbřišku se hromadí, žene se vzhůru jako přívalová vlna. Nedá se zastavit. Všechny svaly se napínají, stehny mi cuká, tělo se mi pod vámi propíná jako struna.
A pak to přijde.
Orgasmus. Hluboký. Nečekaný. Silový. Žádná sladkost. Žádné tiché chvění. Je to výbuch. Výkřik těla.
Celá se sevřu. Kundička stahuje tvrdé tělo v sobě, zadeček pulzuje kolem druhého v rytmu křečí. Sténám – nahlas, syrově, neovladatelně.
„Aaaah...!“
Hlava padá dozadu, záda se mi prohýbají, ruce se snaží zachytit cokoli, co by mě udrželo u země. Ale moje tělo... už nepatří mně. Je to jen pulzující, vlhké, rozevřené epicentrum.
A pořád ji cítím. Její ruku. Její prsty. Jak mě nenechává spadnout. Jak mě dál drtí, dál mě posílá do další vlny. Jako by přesně věděla, že to nejsem schopná zastavit.
A v očích... vidím vás všechny.
Tebe. Jeho. Ji.
Tři pohledy. Tři touhy. Tři síly, které mě svlékly až na dno.


Poděkovaní za inspiraci Viking_Daddy