Splněné sny paní továrníkové

Splněný sen paní továrníkové.

Manželka pana továrníka Havrdy byla vzorem všem středostavovským paničkám v Plzni. Byla totiž vzorná manželka doprovázející manžela na všechny oficiální akce města, kam byli samozřejmě jako vážení, (a hlavně bohatí), občané často zváni, byla známá svojí prací v místní charitě, byla také vzorná matka nastrojeného děvčátka a ulízaného hošíka.
V neposlední řadě byla výborná hospodyně řídící svoji domácnost a služebnictvo pevnou rukou. Osobně sestavovala jídelníček a vedla pečivé účetnictví útrat za domácnost. Dbala na to, aby její manžel neměl žádný důvod k nespokojenosti. Byla příjemného, vždy pěkně upraveného zevnějšku, lehce oplácanou postavičku nosila v dokonalém kostýmku, aniž by přehnaně utrácela za svoji garderobu.
Byla skoro dokonalá, až na jednu chybu: nebyla frigidní. Tak bylo v této požehnané době technického pokroku stále ještě obvyklé, že vdaná paní z vyšších vrstev, po narození potomků přestala mít zájem o sex jakéhokoliv druhu. Přinejhorším, pokud měl její manžel tuto potřebu a z nějakého důvodu, třeba obav z nákazy, nebo lakomosti nenavštěvoval „onen“ dům pro pány, že z pocitu povinnosti jednou, dvakrát v měsíci tzv. “podržela manželovi“, bez jakéhokoliv nadšení, a s obavou z dalšího těhotenství.
Manžel paní továrníkové byl rozumný muž, nežádal po své ženě tuto službu a poctivě navštěvoval onen dům jednou týdně, jak bylo obvyklé.
Netušil ovšem, jak velice jeho paní strádá. Uvědomte si, že ve 30.letech 20 století nebyl nejen internet, kde by si taková panička našla odpovídající „vyžití“, ale ani tzv. časopisy pro dámy nenabízely rady, co s tím, když vdaná, ještě zachovalá panička má stále chuť, ba dokonce jí napadají podivné sny a představy. Žádné z těchto představ neprožívaly hrdinky románů pro ženy, které četla, romantická zamilovanost jí nic neříkala. Toužila po „živočišném sexu“, tvrdém přirážení, plácání na zadnici, trápení a kousání bradavek, tahání za vlasy a plivání do rozkroku, toužila po tom, aby jí někdo sprostě oslovoval, aby jí měl za děvku, služku, takovou, co každému ochotně podrží.
Od přítelkyň z „drbacího kroužku“ jak říkal její manžel pravidelnému scházení „Výboru žen na podporu české kultury a umění ve městě Plzni“ jehož byla jeho žena členkou, slyšela četné narážky na to, že ta či ona vážená paní lékárníková, poštmistrová, nebo přednostová je podezřívána z pletek s tím či oním mladíkem z vyšších vrstev, tanečním mistrem, nebo učitelem tenisu, ale nikdy neslyšela, že by se některá zapletla např. s tím automechanikem, který se jim staral o vozy.
A to byly právě ty fantazie paní továrníkově, křestním jménem Boženky. Snila o sexu na sedačce jejich automobilu značky Laurin & Klement – Škoda, se svalnatým automechanikem zamazaným od oleje a páchnoucím benzínem. Snila o sexu ve stáji, kde brala jízdy, s podkoním zváleným od hnoje a oplzlým výrazem, snila, že ho kouří oplzlému řezníkovi od nich z ulice, který ji svlékal pohledem, kdykoliv vkročila do jeho krámu. Měla nejrůznější představy a vždy v nich ponížená klečela u rozepnutého poklopce někoho z prostého lidu, nepříliš dbajícího na úpravu zevnějšku.
Naopak ji nikterak nelákali Ti navonění „hejsci“ ze společenské vrstvy, do které patřila. A to byl problém.
Společensky nepřijatelný problém.

II.
Možná si kladete stejnou otázku, jako já: kde se v té načesané hlavince vzaly takové nápady?
Boženka byla děvče růžovolící i v patnácti si stále hrála s panenkami a čekala na svého „prince“. V šestnácti se její hry trochu změnily, přišla na to postupně svými tápavými prstíky v noci pod peřinou a zjistila, že ji velmi vzrušuje, když hru s prstíky dělá s vyhrnutou sukní před svými panenkami a panáčky, pěkně do kruhu posazenými, zavře oči a představuje si, že jsou to lidi a se zájmem ji sledují…řešila záhadu dírky která nebyla zatím k ničemu určena, později jednou měsíčně krvácela a bylo jí mamá vysvětleno, že se jí rodí děti.
Jak se tam dostanou ale ještě ne. To si musela zjistit sama z lékařské encyklopedie v otcově pracovně.
Nijak jí to nešokovalo, protože
někdy v té době vylezla na půdu, kam si často i přes zákaz mamá chodila hrát, (vracela se pak zaprášená, s pavučinami ve vlasech). Otevřela dveře na půdu, uslyšela podivné zvuky, nebyly to myší nožičky, ani holubí vrkání, které zde často slýchávala, už potichu našlapovala dusnou půdou, když náhle ve zvířeném prachu spatřila podivný výjev u jednoho z komínů. Instinktivně se přikrčila za starý kočárek a spatřila: čerta!
Stál k ní bokem před sebou měl velikou bílou zadnici služebné Marušky, která se v předklonu s vykasanou sukní opírala rukama o komín. Když se Boženka pořádně rozkoukala v šeru, poznala, že čert není čert, ale od sazí ušpiněný kominický mistr a že má přes rameno dosud kominickou štětku a z kalhot vytahuje další, menší, ale že to není štětka, to už věděla z her s lékárníkovic Jeníkem. Jenomže ten ho nemá takhle obrovský , navíc trčící v pravém úhlu ke kalhotám.
Kominík nejprve pleskal Marušku špinavou rukou po zadnici, až se jí tam udělaly pěkné černé obtisky a bílá zadnice začala také růžovět. Boženka nikdy nebyla bita, ale od tohoto okamžiku po tom zatoužila velmi silně.
A najednou ten bíle svítící úd zmizel v zadnici Marušky. Ta vyjekla a začala zadečkem přirážet nazpět. Boženka se nejprve lekla, že služebné ublížil, ale když spatřila slastný výraz v Maruščině tváři a slyšela vzdychání a funění obou, došla k závěru, že se jedná o nanejvýš příjemnou a žádoucí činnost, proto si v podřepu za kočárkem také vykasala sukni a pěkně prstíčky napodobila to, co viděla před sebou. Zabrala se do té podívané natolik, že zastrčila prst dost hluboko, mnohem více než dříve a trochu to zabolelo.
To ji vzpamatovalo, stáhla sukni a než Ti dva u komína začali vnímat svět kolem sebe, potichu se vykradla z půdy. Od toho zážitku byly ve všech jejích erotických představách převážně kominíci. Časem je vystřídali další zástupci prostého dělného lidu, aby pak jednoho dne sama Boženka na letním bytě poznala sama, jaké to je.

III.

Jednoho dne na svých toulkách kolem statku, kde trávila léto u strýčka statkáře spatřila otevřená vrata do stodoly a uslyšela podivné zvuky, něco jako hekání. Myslela si, že čeledíni mlátí obilí a protože ji napadlo, že by u toho mohli být do půl těla vysvlečeni, rozhodla se čerstvě 18-ti letá Boženka přesvědčit na vlastní oči.
Vešla potichu a když její oči přivykli tmě, spatřila děvečku povalenou v seně na zádech se sukní přes hlavu vyhrnutou, nohami do v roztaženými a na ní se staženými kalhotami svého strýce. To asi nebylo to, co by mladá žena měla spatřit, nicméně jí to velmi vzrušilo a tak se schovala za vůz se senem a pozorovala. Jak tam tak přikrčená sedí, najednou jí veliká ruka přikryla ústa a druhá ji sevřela zpředu ramena a povalila na zem. „Nekřič, nebo na Tebe řeknu, že koukáš!“ K zemi ji tlačil obrovský čeledín, tak kolem dvaceti let a protože byla už hodně mokrá, velmi snadno jí strčil svůj úd do pochvy, prorazil panenskou blánu, jen kvikla a jal se činit. Trochu se bála, že ji strýc uslyší a proto byla úplně zticha, jen přidušeně vzlykala. Nevěděla, že strýc už dávno natáhl kalhoty a odešel druhým výjezdem ze stodoly. Děvečka se vykradla za ním. Nevěděla také, že se nad nimi ve voze se senem probudil další pacholek, (doslova) a už si stahuje kalhoty a strká do prvního, aby si také mohl vrznout. Přišla-li Boženka toho slunného odpoledne o panenství, zdaleka si to vynahradila pořádnou šoustačkou s těmi dvěma.
No a pak i další dny letních prázdnin, aby ji neprozradili, jak jim naivně věřila. Naučili ji pacholci jedni, různým kouskům, také plácání po zadečku tam bylo, přivazování ke žlabu, kdy se jim musela nastavit jako kobylka k oplodnění, ucpali ji najednou pusu i dírku, (to se jí hodně líbilo), ale semeno vypouštěli poslušně na zem, jak jim přikázala, protože ji naštěstí zdravý rozum úplně neopustil. Byli to smilníci, ale naštěstí rozumní.
Co obzvláště milovala bylo, sedět na jednom „ptákovi“ zády k jeho pánovi a v puse mít druhého. Když se jí pak ten, co stál vystříkal na prsa a ten sedící později na zadek a ona jim přikázala to semeno vzájemně olízat, byli na vrcholu blaha všichni tři.


IV.

Ale kdeže jsou ty loňské sněhy a mládí s nimi, z Boženky je zralá paní, dvakrát rodila a jak se vzpamatovala z kolotoče mateřských povinností, začala ji zase kundička ponoukat k novým dobrodružstvím.
Jednou potřebovala odvézt do blízkého lesíka v jisté delikátní záležitosti (dostaveníčko s neodbytným ctitelem, studentem vysokého učení technického) a nehodlala tímto vzkazem pověřit služku, nebo majordoma, neboť se příliš obávala jejich loajality vůči pánovi a zvědavého nosu a osobně zašla do garáže za řidičem.
 Zastihla ho jen v montérkách na kšandy, jinak do půl těla nahého a sloněného nad motorem. 
Boženka by Vám přísahala, že netuší proč, ale ta směs technické špíny, širokých ramen, drzých očí mechanika a cigarety v koutku úst, kterou si k hovoru s paní zapálil jí přivodila změknutí kolen a ne tak sebevědomě, jak by si bývala přála mu nakázala být za 30 minut i s aute před vchodem.
Výlet se uskutečnil s ním i dostaveníčko, které neprobíhalo tak, jak by si bývala paní Boženka přála, protože mladíkova nezkušenost a její netrpělivost, kdy se jí před očima stejně pořád objevovala nahá hruď řidiče způsobily předčasný výron semene do studentových kalhot a ten s koktáním utekl. Boženka si uhladila vlasy a sukně a vrátila se k autu. Řidič stál s rukama v kapsách, jednu nohu na stupátku a kouřil. "Jedeme  domů" řekla Boženka a asi troch vzdychla, protože řidič zahodil cigaretu, pomalu k ní přistoupil, díval se paní do očí a řekl: "Opravdu chcete hned domů paní? Já jsem Vám k službám ve všem, co byste ráda" Což byla na něho docela dlouhá věta a Boženka nejprve zkoprněla, ale rychle se vzpamatovala a protože byla žena činu a hlavně při chuti, rychle se rozhlédla a protože stáli na opuštěné lesní cestě, nikde nikdo, začala šoféra líbat, rozepla mu kalhoty, chvilku ho krásně sála a lízala krásný velký úd, ale tak, aby se neudělal moc brzy a potom si otevřela dvířka, vyhrnula sukně, (kalhotky neměla) a klekla na sedačku. Kdo by šel kolem, mohl by zahlédnout šoféra se spuštěnými kalhotami pěkně rázně přirážejícího zezadu k vyšpulenému pozadí nějaké dámy. A o pár minut později ženskou ležící na kapotě s nohama roztaženýma široce a mechanika, který v ní cosi "spravoval" celou rukou uvnitř. A mnoho jiného. Naštěstí jel kolem jenom pan adjunkt na kole a protože se šeřilo a on neměl funkční světlo a spěchal, aby dojel za světla, ničeho si nevšiml.
Ničeho si nevšiml ani její manžel, když se Boženka vrátila domů, večeře byla včas na stole a rodinka za stolem, tedy vše jak má být. 
Dokonce i Ti jeleni se mu spokojeně pásli za hlavou na obraze na stěně jídelny, kde byl namalován "Výjev z lovu" a jak tak spokojeně seděl, srkaje polévku, zakrýval Božence výhled na celý obraz a ta viděla jen mocné paroží "šestnácteráka" na hlavě manžela. "Copak Tě napadlo tak veselého, ženuško" Podivil se pan továrník jejímu tichému „uchychnutí“ a srkal spokojeně dál.